Každý máme v sobě skrytý svět. Ať už mu říkáte jakkoliv - Země Nezemě, Palác mysli, Říše Divů. Tenhle svět je pokaždé jiný. Tvoří jej zážitky a vjemy, které tvoří nás samotné. Občas se do něj dá nahlédnout, to když se opravdu hodně snažíte usilovně pátráte v očích osoby, s níž mluvíte. V těch očích se občas mihne kousek onoho světa. Tato sbírka - dá-li se tomu tak říkat - je jakousi mapou, či oknem, kterým můžete nahlédnout do hlubokého, pokřiveného lesa, který se rozprostírá v mé duši. Někdy je pohádkový, jindy psychedelicky zastřený, pak zase temný jako dno samotného pekla. Neustále se mění. Zanikají a vznikají v něm hvězdy, rozkvétají a umírají květy. Tohle je má vnitřní zahrada, můj vnitřní hřbitov. Tohle jsem já.

Viděla jsem rozdílná těla a další životy. Viděla jsem vůně, slyšela barvy, cítila zvuky a chutnala doby minulé. Věříte na minulé životy? Pokud ne, tohle nebude čtení pro vás. Ale... Pokud ano, můžete jít po mých stopách. Sledovat vzpomínky, které nejsou z tohoto života, jak se rozsvěcují jako žárovky ve tmě zapomění.

Včera není dnes a zítřek je daleko.

.

básničky vymyšlené pod hvězdnou oblohou za plačících, žalostných, zoufalých nocí, kdy nemůžu spát, za společnosti mých, po tváři padajících slaných slz a trochu toho hořkého utrpení 1 v poezii/2.9.18/