Občas se stává, že člověk prostě tak nějak stratí chuť cokoliv řešit, protože už se tolikrát spálil a řekne si že už na to všechno kašle ... co se ale stane, když právě v tu chvíli přijde někdo... dokonalý? ...Riskne to?... A pokud ano, dopadne to dobře?... - příběh o dvou mladých mužích kterým se spletou cesty.

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Do Zapovězeného lesa není jen tak pro nic za nic vstup přísně zakázán. V blízkosti Bradavic tam totiž žije mnoho tvorů, kteří nejsou vždy zrovna přátelští. Hlavně v noci. A nejvíce za úplňku. Skupina šesťáků ze Zmijozelu ale jako by to ani po tolika letech na škole čar a kouzel nevěděla a lapeni ve víru zábavy při plném měsíci ze svých řad někoho do jeho hlubin pošlou. Jeho úkolem je donést květinu, která roste poblíž močálu uprostřed lesa. Nikdo z nich si však neuvědomoval, do jakého nebezpečí samotného prince Zmijozelu poslali. !Bez korektury!