Prostě jen další fanfikce, kde je Kovy.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Byl jsi můj nejlepší přítel. Na svatbě jsi mi šel za svědka. Svěřoval jsem se ti se vším. Moje manželka tě měla ráda. Zamilovala se do tebe. Opustila mě a šla za tebou. Tys ji přijmul s otevřenou náručí. Začal jsem tě nenávidět. Dal jsi přednost jí před námi. Před naším přátelstvím. Zradils mě. Denně na to myslím. Teď líbá tebe. Teď spí s tebou. Teď miluje tebe. A ty ji taky. A to bolí, Benjamine. Bolí, že miluješ ji. Bolí, žes dal přednost jí. A proto tě nenávidím. Nenávidím tě, protože tě miluju. A to není správné, Benjamine. Není správné to, co jsi mi udělal.

Aneb život je občas prostě život. #900 - 4.7. 2017 #814 - 23.7. 2017 #368 - 27.7. 2017 #254 - 30.7. 2017 #179 - 14.8.2017 #70 - 23.8. 2017 #31 - 4.9. 2017 #21 - 11.9. 2017 #17 - 23.9. 2017 #13 - 12.10. 2017 #4 - 26.4.2018 [Start: květen 2017] [Cover: srpen 2018]

Tohle není knížka jsou to jenom věci které znají fanoušci MenTa 28.7.1997 9.7.2017 Ment is love,ment is life 25.7. #943 V Kategorii Náhodně 💚 26.7. #503 V Kategorii Náhodně 💚 27.7. #382 V Kategorii Náhodně 💚 30.7. #345 V Kategorii Náhodně 💚 1.8. #323 V Kategorii Náhodně 💚 3.8. #287 V Kategorii Náhodně 💚 19.8. #266 V Kategorii Náhodně 💚

Je 23:38 a já sedím pořád u jeho postele, Honza najednou začal lapat po dechu a já začala panikařit. „Lásko... p-prosím... neopouštěj mě!..." Vzlykala jsem. Přístroje přestaly pípat. „Doktore! Rychle!" Řvala jsem na chodbu. „Slečno jděte na chodbu, my se o pana Macáka postaráme." Řekl doktor. „Prosím... Neopouštěj mě!" Opakovala jsem si pořád dokola. Jak to dopadne? Buďte součástí mé cesty a dozvíte se to! 15.1. 2k18 - 785. v kategorii fan fikce! 20.1. 2k18 - 444. v kategorii fan fikce!! 23.1. 2k18 - 280. v kategorii fan fikce!!!

Jak já nenávidím svůj život! Říkáte si... ,,Jak nemůžeš nenávidět svůj život když máš všechno?". Ano. Sice mám všechno, ale to nejdůležitější v něm chybí... Svoboda. I tak se vždy dostanu přes ty zdi, co mě tu vězní. Poslední dobou se mi zdá, že je něco špatně. Něco se na mě chystá. Do domu nám přijede až moc divná rodina. Nepůsobí na mně nejlíp ale ze všeho nejhorší je asi ten kluk.... Nejlepší umístění: #12 v kategorii FanFikce

Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá bytost.

Bylo to minulý rok... Přečti si příběh o hraném vztahu a zachránci...