„Kdybych chytila zlatou rybku a měla tři přání, tak tím prvním by bylo být hezká." Lidé tvrdí, že na vzhledu nezáleží a že to, co je opravdu důležité, má člověk uvnitř. Já osobně si ale myslím, že je to neskutečná hloupost. Kdybyste totiž byli v mojí kůži, chápali byste to. Říkají mi Via a jsem jeden velký omyl. A není to jen o mé neschopnosti konečně říct Nathanovi, co k němu cítím. Je zde totiž i má rodina a most Zatracených, z něhož jsem zatím ještě neskočila. A pak je tu také Kulička Kimber, záhadný Colin a matčin náhrdelník plný slz. - Úžasný cover je dílem @Ashala20 - Betace je dílem mé věrné @pogmanka a též úžasné @vanessaaster - Čtěte na vlastní zodpovědnost. Doporučuji 15+

Chcete získat objektivní názor na Váš příběh? Pak jste tady správně! Recenzím se věnuji přes čtyři roky a za tu dobu jsem toho přečetla opravdu hodně. Troufám si tedy tvrdit, že poskytuji ucelený, nápomocný a kompletní souhrn všech kvalit i návrhů na zlepšení, kterého se Vám od obvyklého čtenáře jen málokdy dostane. Ať už jste autor začátečník, anebo se ve zrádných vodách psaní pohybujete už nějaký ten pátek, vřele Vás vítám. Račte vstoupit a pokud Vás mé nejnovější recenze zaujmou, neváhejte si o jednu také zažádat! [Napsáno a recenzováno mnou, Annaeli2.] [Obálku vytvořila Toxic_koalaa, které tímto děkuji.]

„Víte, oni jsou tam dva..." Věta, která mi otočila život naruby. Mít dvojčata je jako vyhrát v loterii, aniž byste si koupili lístek. Je to jako když si objednáte pizzu a oni vám omylem přivezou dvě. Jasný, dvě pizzy jsou lepší než jedna, ale když máte hlad právě akorát na tu jednu, může vám to udělat čáru přes rozpočet. Dítě navíc (na rozdíl od pizzy) nemůžete strčit do ledničky a schovat si ho na zítra. V rámci snahy o zachování duševního zdraví jsem se rozhodla sdílet s vámi radosti i starosti, které plynou z toho, že jsem mámou na dva úvazky. Samozřejmě s nadhledem a humorem, protože důležité je se z toho neposrat! Už tak máme spotřebu plín jak kojenecký ústav. Nádhernou obálku pro mě stvořila šikovná Artie Wiles, moc za ni děkuji.

Almír je prodavač slov. Někdo prodává zlato, jiní ovoce a mezi nejexkluzivnější povolání vůbec patří právě prodávání slov. V zemi, kde se lidé rodí němí je taková práce nezbytná, ale také neobyčejně složitá a mnohdy i nebezpečná. Pravé nebezpečí však přichází až ve chvíli, kdy se Almír setkává se ženou, která zná všechna slova, přes oči nosí pásku a zjevně před něčím utíká. Mladý prodavač je ještě ten den obviněn z krádeže slova, odsouzen k popravě a tak neváhá a se záhadnou cizinkou utíká, aniž by tušil, že se vydává na výpravu, z níž není návratu. Snad kdy by při nich stáli všichni bozi, ale ti se láskou k lidem zrovna nevyznačují a teprve ne ke zrádcům. |příběh psaný s Annie Mirai|