Zlaté trio není v bezpečí. Rozhodně ne v téhle době a za těchto událostí. Jenže pak se stane to, co se nikdy stát nemělo. Rozdělí se. Harry s Ronem zmizí a Hermiona padne do těch nesprávných rukou. Zdá se, že její cesta končí na Malfoy Manoru. A ona ví, co jí tam čeká. Smrt.

Zatoužil po něčem, čemu se vyhýbal. Po tolika letech. Jedno setkání rozhodne, zda toho bude moci dosáhnout. Nebo mu to vzal dávno čas?

Nejnepravděpodobnější zaměstnání a přeci ho vykonává. Jeho život se změnil, je úplně někdo jiný, ale je celkem spokojený. Opravdu. Tedy až do dne, kdy do Bradavic nastoupí jedna malá holka a on si ji řádně zprotiví. Až do dne, kdy se o ní dozví víc. Až do dne, kdy pozná o koho jde a zjistí kdo je její příbuzenstvo!

Byl den jako kazdy jiny hermiona zrovna vybihala s pokoje kdyz v tom slysi plac podiva se a nikde nikdo kdyz v tom zase slysi plac je to cim dal tim hlasitejsi de podle zvuku a zrazu to vede az do dracova pokoje "halo je tu nekdo,, ale nikdo neodpovida mozna ze jse my to jenom zdalo kdyz v tom uslysi ten plac znova zvuk vede az do skrine ktera je nejspis dracova pomali se blizi ke skrini a pak ji otevre a tam vidi...

Raději by zemřel. Cítí se prázdný a přesto plný. Je mu všechno jedno a zároveň ho to sžírá. Nemá žádnou šanci a nejraději by utekl. Od všecho, daleko, hlavně pryč. Nikdo ho nemůže spasit. Je rozbitý, poškozený, nespravitelný - je zlomený.

Už dávno není v Bradavicích. Má svůj život, bydlení, práci. Nedělá nic převratného. Stereotyp s obměnou. Myslí si, že dnešek nebude jiný - tak hrozně se spletla. Jeden rozhovor, jeden telefonát, jeden volající jí změní život. Nenávratně a navždy.

Rozhodně ne první střet dvou, kteří se nenávidí. Však určitě jiný než obvykle. Tolik nevysloveného vyjde na povrch, tam v místnosti se stovkami starých zaprášených knih, kterou jeden miluje a druhý opovrhuje.

Vypadalo to tak krásně. Byli zamilovaní a šťastní, ale jen do té doby, kdy mu už nemohla lhát a tajit to. Celou tu dobu to dělala a už prostě nemohla. Nejen kvůli svědomí, ale i kvůli - sobě. A on? Snesl by jí modré z nebe, ale rozhodně nikdo nečekal, že se tahle zachová.

Dělal jenom jednu věc, na kterou se dokázal soustředit. Vnímal všechno, co se týkalo jí. Nechápal, ale dospěl ke správné odpovědi. Pochopil. Na otázku, co dělal by jednoduše odpověděl. "Pozoroval jsem ji - dlouho."

Vždycky jí podlehl. Vždycky. Ale teď už ne. Nesmí. Nedovolí to jí ani sobě. Nemůže. Měla tu kouzelnou sílu, která s ním dokázala zamávat a on jí pravidelně padal k nohám. Byl beznadějný.