Vysoké paláce i křivolaké uličky. Ve městě Nihilu je lehké zabloudit. Vše je v moci králů na vratkých trůnech, zatímco děti píšou dějiny. //berte to jako beta verzi, která se bude ještě padesátkrát přepisovat =)

Šel do toho zapadlého obchůdku, aby si dokázal odpovědět na jedinou otázku, která ho kdy trápila: zůstal tady sám? Jednodílovka. Cover by @NikkiGipson, story by @StefSkurkova. Všechna práva na příběh, motivy, postavy a téma vyhrazena. Kopírování, rozšiřování bez souhlasu a podobné nahlašuju a trestám. Beze srandy. © Stéf Skurková 2016

Haruka tvrdě trénuje, poctivě každý den, jak fyzicky, tak i psychicky. Jenže kvůli čemu? Do tréninku ji nutí mistr doja, ve kterém bydlí už sedmnáct let. Dozví se někdy, proč nežije s rodinou a proč je s ní už od narození malý, zakletý démon v podobě zrzavé lasičky?

Všichni jednou zemřeme. Možná jste viděli obrázky: 40 000 things what to do before you die. Přesně podobnou knihu chci napsat zde. Někteří to totiž neznáte, někdo neumí dobre anglicky. Myslím, že něco takového by mělo být i v češtině!) Cover by: Anncasko

#3 v kategorii Obecná fikce (21/5/16) #10 v kategorii Obecná fikce (18/5/16) Ona mi byla středem vesmíru, světlem ve tmě, nadějí v neúspěchu, bílou na černé. Byla mým záchranným kruhem, obrovským světelným kotoučem na obloze, které si nechalo říkat Slunce. Jediné co stálo mezi námi, bylo to množství hvězd na obloze. A tys byla tak... Byla. !short story!

Chcete slyšet příběh, co se možná stal a možná nestal? Chcete být součástí něčeho, co jisto jistě zmizí v nenávratnu? Chcete se propadnout do jiného světa... i za cenu toho, že možná nikdy nedostanete odpovědi?

Zkrátka moje "úžasné" výtvory :D Nejlepší umístění #13 v náhodně 25.5

"Takže, kolik procent už podle tebe náš vztah má?" "Promiň, ale my máme vztah?"

,,Nikdy jsem si nemyslela, že to dopadne takhle." Jmenuji se Katrin. Je mi 15 let a jsem hrozně stydlivá, citlivá a nesmělá. Nerada se seznamuji, ale rodiče se rozhodli, že se budeme stěhovat. Táta si našel novou práci ve městě a tak jsme museli. Do nové školy jsem se ani trochu netěšila a měla jsem důvod. Z nové školy se stala noční můra. Každý den probrečím, straší mě noční můry, bojím se zítřka a nechci tu být. Moji spolužáci mě nenávidí. Vím to, až moc dobře. Možná se to někdy změní a nebo taky ne. Všichni jsou proti mně a nevím, jestli se to změní a už je mi to jedno. Třeba svůj názor někdy změním, ale to by se musel stát zázrak a já na tak velká zázraky nevěřím. Jsem Lukáš a chodím do deváté třídy. Jsem jeden z nejoblíbenějších kluků na škole a nehodlám to změnit. Všechny holky mě chtějí, ale já o ně nestojím. Na naší škole jsou samé malé a namyšlené kačenky se kterými si chvíli hraju a pak mě přestanou zajímat. Ještě jsem s žádnou, ale ,,nechodil". Jen pozlobit a nechat být. Začala mě, ale zajímat ta nová holka. Vypadá jako snadný terč a stálo by za to jí něco provést. Přeci jen je nová a nezná mě, takže pro mě začíná nová hra. Jen by to chtělo vymyslet nějaký plán. Ale mám být na ní zlý od začátku, nebo si s ní mám hrát a pak jí odkopnout a být zlý až potom? Co když nevyjde ani jedno?