„Aidene Coopere! Opovaž se mě tady nechat!" křičela jsem na něj a po tvářích mi tekly slzy proudem. Aiden se na mě otočil a smutně se usmál. „Promiň, ale já musím." řekl a palcem ukázal za sebe, odkud vycházela oslepující bílá záře. Klekla jsem si a nepřestávala plakat. „Aidene, prosím. Nenechávej mě tu samotnou." řekla jsem mezi vzlyky ve snaze mu to rozmluvit. Aiden udělal pár hbitých kroků a už byl mě. Dřepl si vedle mě a jemně mi zvedl bradu, aby mi mohl vidět do obličeje. „Copak to pořád nechápeš?" zeptal se mě se zářivým úsměvem ve tváři. „Nikdy bych tě nenechal samotnou"... Cover by:@kaciiiiik

„Prostě mi dej to latté a nezdržuj, jo?" prskla světlovláska doufajíc, že jí tmavovlasý kluk za pultem konečně to kafe udělá. Měla naň tak strašnou chuť! (Na kafe, ne na kluka.) Kluk se zasmál. „Co za to?" „Co chceš?" „Schůzku," prohlásil a napřímil se. Byl naprosto vážný, což ji dost děsilo, protože s chlapci moc zkušeností neměla. Přimhouřila oči a podezíravě se na něj podívala. „Schůzku a dáš mi to kafe zadarmo, okay?" „Okay." Kluk se spokojeně otočil a začal konečně vařit kafe, které poté nalil do kelímku s logem Starbucks, načež se na ní otočil s fixou v ruce. „Jméno?"

Krátké jednodílovky sesmolené v doprovodu paniky - jelikož, jinak už to asi neumím =) Kdyby někdo chtěl z některé z nich udělat normální příběh, budu jedině ráda =)