„Aidene Coopere! Opovaž se mě tady nechat!" křičela jsem na něj a po tvářích mi tekly slzy proudem. Aiden se na mě otočil a smutně se usmál. „Promiň, ale já musím." řekl a palcem ukázal za sebe, odkud vycházela oslepující bílá záře. Klekla jsem si a nepřestávala plakat. „Aidene, prosím. Nenechávej mě tu samotnou." řek...
„Prostě mi dej to latté a nezdržuj, jo?" prskla světlovláska doufajíc, že jí tmavovlasý kluk za pultem konečně to kafe udělá. Měla naň tak strašnou chuť! (Na kafe, ne na kluka.) Kluk se zasmál. „Co za to?" „Co chceš?" „Schůzku," prohlásil a napřímil se. Byl naprosto vážný, což ji dost děsilo, protože s chlapci moc zku...
Krátké jednodílovky sesmolené v doprovodu paniky - jelikož, jinak už to asi neumím =) Kdyby někdo chtěl z některé z nich udělat normální příběh, budu jedině ráda =)