„Potřebuju, abys řekl něco ohromujícího. Nějaké vojenské moudro nebo tak. Něco, co bych mohla citovat." Ray na chvíli vzhlédl od své práce a nadzvedl obočí. Čelo se mu lesklo potem, jak se už několik hodin smažil na přímém slunci, navlečený ve své protichemické uniformě s ochrannou vestou, ověšený vysílačkou, zásobníky a zbraní. Sophie v tu chvíli neochotně uznala, že nejspíš nebyl ten pravý čas ho rozčilovat. „Viděl jsem hada mrkat, koně blít v barvách francouzský trikolory, dokonce Saddáma, kterému prošly už mnohé hovadiny, ale člověka, který málem zemře při leteckém bombardování kvůli diplomce a následně v ní pokračuje i potom, to můj mozek stále odmítá zpracovat." Zmateně na něho pohlédla a nervózně přešlápla. „No, to zrovna asi nejspíš nepoužiju." *** Studentka společenských věd se v rámci studia rozhodne strávit nějaký čas ve východních zemích. Poznávání lidí, jejich kultur a způsobu života však náhle naruší vyostření válečného konfliktu se Spojenými státy. Sophie Reyesová se tak posléze stává nechtěnou obětí jednoho z vojenských omylů a po této strašlivé nehodě je nalezena první průzkumnou jednotkou amerického námořnictva a poznává tak naprosto odlišný svět a úhel pohledu na celý konflikt. Jak se jí podaří zvládnout náročnou cestu až do hlavního města mezi tolika muži a neustálými obavami o možný útok ze strany nepřátelských vojsk? Obyčejný studijní pobyt najednou dostává naprosto odlišný spád a Sophie se s ním musí poprat. březen 2019 #12 v Romance #4 v Love Ocenění v doplňkové kategorii Hvězdobraní 2019 - Andělský strážce květen 2020 #7 v Romance

Vzhledem k limitu kapitol (200) nacházíte zde pokračování I want you. Rovnou i zde, chci poděkovat, že předchozí knížka se dopracovala k první pozici, v sekci FF... Nečekala bych to! A je to naprosto úžasný pocit!!! Ti, co neznají předchozí knihu,nebudou mít z této nic. Takže vás s radostí odkážu na původní knížku:) A abych nevyšla ze cviku a nemořila se tu s popisem tak; ctrl+c/v ********************************************************************* V obou dlaních mi sevřel zadek a tím mě donutil na špičky. "Já ale neřekla, že chci, abys mi naplácal." "A nechceš?" "Copak zlobím? Zasloužím si to?" "Zasloužíš si víc věcí." "Jako například?" "Měl pravdu, co jsi tady... Potřebovala bys to, nebo ne?" "Poslouchal jsi nás?" "Sledoval jsem ho. Už mě totiž sere a jestli se tě znovu dotkne, tak nedopadne dobře." "Taky se mě teď dotýkáš a není to styl doteků, jaký má být mezi sourozenci." "Ale my nejsme sourozenci..." Zasmál se mi do rtů. //////////////////////////////////////////////////////////////////////////// Myslím, že házet to úplně do sekce "pro dospělé" není potřeba. Samozřejmě, pokud bude někdo nějak pohoršený, tak ať přestane číst :o) Nemám tušení, jakže se to tady píše, 13+? Nebo tak nějak... Předem říkám, nečekejte nic převratného - ve všech směrech =D -, ale pro sichr to sem píšu... :o)

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Cameronovi se do nedávna všechno dařilo. Ve škole prospíval s vyznamenáním, jeho fotbalový tým vyhrával každý zápas a chodil s tou nejhezčí holkou ze školy. Toto šťastné období, ale nemělo dlouhého trvání. Přítelkyně ho podvede s naprostým idiotem, znechutí mu jeho oblíbenou hudební skupinu a taky mu vezme chuť do fotbalu. V této době jeho sestra Jess odlétá na rok do Paříže a komu jinému než své nejlepší kamarádce svěří, aby se o Camerona postarala a pokusila se ho dostat z jeho porozchodového stavu. Brita ale Camerona nemůže vystát a časem zjišťuje, že kluci jsou po rozchodu někdy horší než holky.

Návaznost na ~I want you~ Spousta z vás chtěla povídku o mladém Zayniem, tudíž *tadááá* tady ji máte :o) ♥♥♥ *Ne, vážně nevím, jaký obsah sem napsat... Kdo nečetl IWY z tohoto asi nic mít nebude, nevím :o)* ...Staly se hnusný věci... Věci, na který nikdy nezapomenu; na smrt Rockyho, na vrzající schody a mámino uklidňování, když byl táta v ložnici s chlapem, co mi pak přiložil zbraň k hlavě. Na tátu, jak se za mě a mámu rval, jak byl postřelený... Máma... To jak omdlela, mě děsilo doteď. Všude byla krev a já věděl, že pokud něco neudělám, přijdu o ni i dvojčátka...

TATE Je to pět let. Pět let od našeho rozchodu i od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy. A přesto ho pořád nedokážu vyhnat z hlavy. Vrací se do mých myšlenek i do mých snů naprosto nezvaný a nevítaný. I přesto, že jsem teď zadaná a měla bych myslet na svého přítele, a ne na něj. Jenže on byl první. První, který uchvátil mé srdce i tělo a zdá se, že někde uvnitř pořád nedokážu zapomenout. Ale umím předstírat. Všechno je v pořádku, protože se odstěhoval a my už se nevídáme. Můj život pokračuje dál a já jsem šťastná. Šťastná. OLLIE Zasranejch pět let. Pět let utrpení, samoty a vzteku. Nikdy jsem se s ní nechtěl rozejít. Nikdy jsem ji neměl nechat jít. Všechno mi vzala a já se po jejím odchodu už nikdy nedokázal naplno nadechnout. Byly další, ale žádná jako ona. Ovšem pořád jsem mohl předstírat, že můj život není takový peklo. Jenže teď... teď se vracím do města, kde to všechno začalo. Vracím se zpátky, abych si vzal, co je moje. Protože ona vždycky patřila jenom mně. Upozornění: Text obsahuje vulgarismy, násilné i erotické scény. 18+

Byl to osud? Smůla nebo štěstí? Její minulost je tragická. Už toho tolik ztratila. Myslela si, že ji v životě už nic nepřekvapí... mýlila se. Jmenuje se Lorelai, Lorelai Henderson. Skrývá tajemství, které nikomu nechtěla prozradit ale v jejím dosud „poklidném" životě nastaly změny. A ty změny převrátily její život naruby. Při čtení mého „začátečnického" příběhu se připrav na kapku naivity, spousta tajemství a odkrývání rodinné pravdy společně s cestou za dědictvím a nějaké té romantiky. Nejlepší umístění dosažené v žebříčku romance #5

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Z důvodu omezení počtu kapitol (200) bych ráda nové i stávající čtenáře upozornila, že tato kniha končí kapitolou s číslem 196. 197 kapitolu naleznete na mém profilu v knize I WANT YOU II :o) **************************************************************************************************** V obou dlaních mi sevřel zadek a tím mě donutil na špičky. "Já ale neřekla, že chci, abys mi naplácal." "A nechceš?" "Copak zlobím? Zasloužím si to?" "Zasloužíš si víc věcí." "Jako například?" "Měl pravdu, co jsi tady... Potřebovala bys to, nebo ne?" "Poslouchal jsi nás?" "Sledoval jsem ho. Už mě totiž sere a jestli se tě znovu dotkne, tak nedopadne dobře." "Taky se mě teď dotýkáš a není to styl doteků, jaký má být mezi sourozenci." "Ale my nejsme sourozenci..." Zasmál se mi do rtů. **************************************************************************************************** Myslím, že házet to úplně do sekce "pro dospělé" není potřeba. Samozřejmě, pokud bude někdo nějak pohoršený, tak ať přestane číst :o) Nemám tušení, jakže se to tady píše, 13+? Nebo tak nějak... Předem říkám, nečekejte nic převratného - ve všech směrech =D -, ale pro sichr to sem píšu... :o)