"prvně šlo jenom o to, dostat se do cíle..no pak se tím cílem stalo jeho srdce"

Ona se zamilovala do jeho hudby.. On se zamiloval do ní..

Může se nenávist proměnit v lásku? A může se láska proměnit v nenávist? Po tom, co mě unesli, jsem zjistila, že možné je všechno... „No tak jo! Postav mě zpátky, já radši půjdu po svých," vykoktala jsem a snažila se dostat na zem. Nechtěla jsem u něj být tak blízko. Emmet mě úplně ignoroval a dál se mnou mířil k vile. Prala jsem se s ním a kroutila sebou. To už jsme byli promoklí oba. Byla jsem si jistá, že mě musí za chvíli položit. Jenže on si jen povzdychl a vzal mě okolo pasu a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor. „Jako vážně?" zahučela jsem bezmocně a bušila mu do zad. „Heej! Pusť mě! Tohle je hloupý." Mohla jsem mluvit s betonovou zdí a vyšlo by to nastejno. Když přišel do pokoje, posadil mě na židli. Docela jsem si oddechla, že ne na postel. Jenže pak vytáhl provazy a začal mě přivazovat. „Emmete ne! Neblázni! No tak!" křičela jsem zděšeně a házela sebou, co to šlo. Bylo to marné. Když to dokončil, šíleně se na mě podíval a vytáhl injekční stříkačku. „Bože ne! Už ne! Prosím...," kňourala jsem potichu. Bylo na něm vidět, že si mé zděšení užívá. „Neboj, tohle tě jen trochu omámí. Spát nebudeš," smál se zlomyslně. „To mě má jako uklidnit?!" štěkla jsem na něj. „Možná. Ale po tom, co udělám, snad už utíkat nebudeš. To tě ponaučí," houkl temně. -Vážně bych chtěla poděkovat Betty, která mě dokopala k tomu, abych to sem dala :) Doufám, že se vám to bude líbit) -Mimochodem nový obrázek k Životu v kostce je od @-FeyA- ;) děkuji ti ještě jednou)

Bertanea stojí v čele kliniky, kde zkouší na lidech pokusy. Za to jim pak platí. Po odchodu do důchodu začne vydírat svoji nástupkyni Toreu. Zavře 121 holek a rozdělí je do 11 skupin po 11. Příběh vypráví o osudu dívek jedné ze skupin.

-Kluk není hoden úsměvu dívky, kterou trýznil. -Luke Hemmings. I o panenku se musíte starat, aby vypadala nově a šťastně. Pro každého muže je někde jeho panenka, stačí hledat. A ta moje? Ta moje leží na bílém gauči, její dlouhé, rezavé vlasy se po něm rozprostírají, má zavřené oči, a kdybych si měl představit, že tu leží jiná dívka, zešílel bych Obyčejný život neobyčejného středoškoláka.