Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Kdo by tato dvě jména neznal? Dva mladí odvážní muži, kteří nesouhlasili s režimem v naší nádherné zemi a rozhodli se proti tomu vzepřít. Rozhodli se zabít jednoho z nejvýše postavených nacistů, jemuž se oprávněně přezdívalo ,,pražský řezník". Ale každá akce má následnou reakci, a proto teď čtete tato slova, jež vás třeba navdaní k malé jednohubce, v níž se budete moci ponořit do posledních okamžiků Jana a Jozefa. Češi se nikdy nevzdávají. Díky, hoši.❤ ------------------------------------------------------------------------- V médiích najdete odkaz na mluvené slovo. 18.9.2019 Cover od úžasné @ShiroLaufeyson ❤ ©smilingxqueen 2019

Ten den svítilo slunce. Po vydlážděném chodníku, v dlouhé sukni pod kolena a v krásných nových botách na podpatku kráčela s aktovkou v ruce dívka. Pomalu šla směrem k budově gymnázia, kde měla nastoupit do prvního ročníku. Byla nadšená a trochu nervózní zároveň, ze všeho nového a neobjeveného, co ji mělo teprve čekat. Nevypadala jako ta, která by se zjevovala chlapcům ve snech, vypadala obyčejně, možná až tak moc, že ji to dělalo čímsi zajímavou. Její tmavé krátké kudrnaté vlasy měla po většinu času svázané mašlí, bílou košili pečlivě zapnutou a krásně nažehlenou, zastrčenou do hnědé sukně. Jmenovala se Noa. Noa Kaanová. A byla židovka, která vůbec nevěděla o tom, co všechno ji v životě čeká. --- Všechny okolnosti, letopočty či události jsou pravdivé nebo aspoň přibližné. Postavy v příběhu jsou vymyšleny, mnohdy však založeny na reálných lidech, jež je možno dohledat. Informace o událostech mám ze zdrojů, jež budou doloženy v poslední části po skončení příběhu. --- Fotka vpravo na náhledu je vlastnictvím mé prababičky a mého pradědečka, je to jejich jediná svatební fotka z celého, tak významného dne. Pro vzhledovou podobnost s mými smyšlenými hlavními hrdiny jsem se rozhodla ji zde zařadit. A babičce a dědovi snad jen posílám velké díky a spoustu lásky za to, co vše pro mě v životě udělali.

Druhá světová válka klepe na dveře a ohlašuje svůj příchod. Dvě dívky z rozdílných rodin musí čelit jejím krutostem a následkům. Amélie, prostá česká dívka, naráží na stinné stránky vlastenectví, zatímco dcera nacistického funkcionáře Anežka bojuje o svou čest a duše tisíců lidí. Přestože je osud svede dohromady, obě rychle poznají, že válka je krvežíznivá a nezastaví ji ani nejhorší zvěrstva. Začínající generace, jež toužila rozkvétat a přinášet ovoce, bere do rukou zbraně a špiní si ruce krví, která je bude pronásledovat do konce dnů. *Příběh je smyšlený, leč postaven na opravdových reáliích a dějinách, ale samozřejmě se pořád jedná o fikci, takže je možné, že se nějaké nesrovnalosti mohou objevit. * Dopsáno - 2017 Opraveno - 2019

Rychlý pokus o něco, co by se dalo nazvat povídkou.

O naději a lásce, které ani ve válce neumírají. Píše se rok 1941 a světem otřásá druhá světová válka. Čtyři mladí přátelé, Zuzana, Klára, Felix a Petr, jsou nuceni vyrovnat se s těžkostmi a utrpením, které válka přináší. Musí se naučit jednat dospěle, ač jsou teprve dětmi. Pomalu poznávají, že svět není jen černobílý a každá mince má dvě strany. Dokážou v této kruté době přežít a zůstat sami sebou? A je vůbec možné, aby vás válka nezměnila? Šestadvacátého září si slíbili, že po válce se opět setkají. Budou schopni slib dodržet? „Dokud na světě bude aspoň jeden dobrý člověk, nikdy nejsme ztraceni." ... Nejlepší umístění: 🥇Výherce Wattys 2016 🥈v Historický román 🥉v Historický román Varování: nedoporučuji slabším povahám a osobám mladším třinácti let. Příběh obsahuje násilné scény. ❗ TENTO PŘÍBĚH JSEM PSALA V PATNÁCTI LETECH. OBSAHUJE MNOHO PRAVOPISNÝCH, GRAMATICKÝCH A HISTORICKÝCH CHYB. PROSÍM, BERTE TO NA VĚDOMÍ ❗

Smrt, strach, láska, život, naděje, nenávist, bolest, touha. Společně si vzali do rukou tužku a na papír sepsali příběh života. Psali o židovském učiteli, který potřeboval jen trošku lásky a chlapci, jenž v nejčernější noci nalezl krásu barev. Po poslední tečce vytrhali papíry a vložili nám je do rukou, abychom mohli příběh prožít a vyprávět jej.

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Dívka jménem Irma Heffnerová se dostane do koncentračního tábora Buchenwald. Tam se však dostane k oddanému služebníkovy SS a on se k ní nebude chovat zrovna podle jejích představ. Pak se, ale seznámí s neznamým chlapcem a stanou se z nich přátelé. Změní to celý Irmin pohled... Jak to bude dál? Přežije Irma a její kamarád válku? Čtěte a uvidíte Děkuju za úžasný cover milé @Natali_Somerhalder 16. 7. 2018 » #9 v kategorii🙏💙 16.5. 2019 » 4k přečtení😱❤

Nikdo není černobílý - každý má svůj životní příběh, ve kterém odhaluje ty nejhlubší pocity a obavy, své radosti, své trápení. Nikdo není černobílý, i když se o to třeba snaží. A právě pro rozličnost každého nemůžeme činit unáhlené názory, každý věří v to své, každý se dle toho chová. Nemůžeme soudit bez toho, aniž bychom si obuli jeho boty a snažili se pochopit, proč právě toto chování považuje za to správné. Každý je jiný a to, co se pro některého může zdát nepochopitelné, je pro druhé denním chlebem. Tak seberte svou veškerou odvahu, zhluboka se nadechněte a nazujte si boty, které stojí před vámi. Možná se tak dokážete lépe vcítit do postav, když uvidíte - aspoň na malou chvíli - svět jejich očima. DODATEK: Každá kapitola bude zasvěcena jedné postavě, která byla (avšak ne nutně) zmíněna v příbězích Za branami tábora nebo Dívka s číslem na předloktí. Pokud se bude jednat o "nezmíněné" postavy, bude snad znatelné jejich propojení s jinou postavou v ději vystupující.

Lidé bušili do železných dveří, naříkali a křičeli. Po dvaceti minutách křik ustál, a přišel čas na naši práci. Trojdílovka psaná z pohledu člena osvětimského Sonderkommanda. Vše, až na podložené fakty, je smyšlené.