Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...

Proč by všechny postavy nemohly být svoji sourozenci? Proč by většina hrdinů nemohla mít jméno začínající na S? Proč nevynechat mezery, když člověk nakonec stejně vždy přijde na to, kde měly být? Správně, malá Lio, proč ne! *** Aneb moje první výtvory i s patřičným komentářem *** UPOZORNĚNÍ: Je možné, že při čtení budete hýkat jako retardovaný lachtan nebo mít pocit, že chcípnete smíchy. Za případná úmrtí neneseme odpovědnost.

Soutěž o to nejlepší, co se za tento rok na Wattpadu objevilo. Nominuj, hlasuj, vyhraj. Není nic jednoduššího, než se do tohot projektu zapojit. :)

Opravy mých (a možná i vašich) častých chyb. Přestože jsem na svoji češtinu pyšná, existují případy, kdy si fakt nejsem jistá, jak co napsat. Takže, představuji vám seznam chyb, nejasností a totálních blbostí, na které jsem narazila při psaní, čtení nebo korekturách. Najdete tu i svoje pravopisné a gramatické noční můry? #1 v Populárně naučné (2. 11. 15) (starý název My Mystakes)

Řekni mi, deníčku, proč mě museli pojmenovat zrovna takhle? Sam je prostě klučičí jméno a já, jestli ti to, deníku, ještě nedošlo, jsem holka. "Písemky rozhodně nedopadly tak, jak jsem si představovala," prohlásila profesorka Nasser. Já jsem dostala velké tlusté F, které vypadalo, že ho Nasser stotisíckrát obtáhla červenou propiskou. Ale to už je teď jedno. Teď můžu na všechny starosti zapomenout, protože jsou prázdniny. To jsem si myslela, dokud jsem nezjistila, že s náma do Francie jede moje sestřenice Loa... A co po prázdninách? Další škola a s ní ještě více trapasů...

Nemohla jsem odolat! Harry Potter a kámen mudrců z pohledu hermiony Grangerové. Vždycky jsem si přála vědět jaké je to z pohledu někoho jiného z nějaké slavné knihy. A tak to zkusím napsat sama. Příjemné čtení!!! J.K. Rowlingová díky!

Dixie Nightdream již od pohledu nebyla normální děvče. Na tváři měla stále onen zasněný výraz, se kterým vídáte lidi duchem nepřítomné. Možná proto, že ona byla stále duchem nepřítomná. Žila si ve svém světě mimo realitu a naše chápání. A co přes den bylo jen představami, v noci se stalo sny. Sny tak skutečnými, až by to většinu lidí děsilo. Dixie ne. Měla své sny ráda. Mnohem více než své noční můry. Nejednou si přála, aby se ze svého snu už neprobudila a zůstala navždy bojovnicí s draky, princeznou, nebo třeba superhrdinou. Co se stane, když jednoho naprosto obyčejného dne všechny její sny opravdu ožijí? A s nimi i její největší noční můry...

Holka. Kluk. Jedno náhodné setkání v knihkupectví. Klišé jak něco, ale jsou Vánoce, tak mi to snad odpustíte. • Inspirováno skutečnou událostí • Díly každý den ráno, aby se vám hezky vstávalo. Nejlepší umístění: #2 v kategorii Povídka Hollis - postava roku 2015 - 2. místo © 2015, Adventní kalendář

Matt Kingston už chodil do devíti škol a z každé ho vyhodili. Nikdy neměl pořádné kamarády. Celý život žije s mámou, svého tátu nikdy nepoznal. Pak se ale nečekaně dostane do Školy Živlů a zjistí, že je syn jednoho ze čtyř živlů (Voda, Vzduch, Oheň a Země).

První díl trilogie Nuzné poměry. Teprve patnáctiletá slečna žije ve středověkém městě se zajímavým jménem - Murder. Vražda. Město je beznadějné, nejbeznadějnější v celé zemi, známé jako Velká Británie. Město plné zlodějů, vrahů, prostituce a chudoby je přímo prolezlé špínou. Je jen málo způsobů přežití pro dívku bez domova. Buď může zaprodat své tělo, nebo se vzdát. Je tu ale i jiná možnost? Victoria Wood. Jméno bastarda, které jí dal její otec jí velmi často zavírá dveře, ale ty jí zase otevírají hbité prsty a lehký krok. Dokáže Victoria přežít ve škole zlodějů, kde je dívka nevítaným vetřelcem a bezmocnou obětí? *Všechna práva vyhrazena. Neručím za pravdivost jakýchkoliv údajů. Veškerá podobnost s živými či mrtvými osobami je čistě náhodná. #1 v Fantasy!! Cover by @EBBubeliny