Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

"Chci dospět" Říkali jste si tohle, když jste byly dětmi? Vím, že já ano. Litovali jste v některém momentě vašeho života, že dospíváte? Přáli jste si, abyste mohli být zase bezstarostné děti? Vím, že ano. To přece každý. Čím víc dospíváte, tím větší jsou vaše výzvy, vaše překážky, vaše bolest. Život začíná být vážný. Vy začínáte být vážní. Zapomínáte se usmívat, když vám na tvář dopadnou ranní paprsky slunce. Jste natolik zaneprázdněni vašimi problémy, že si nevšimnete nádherného světa kolem vás. A zatímco se život komplikuje, přejete si víc než cokoliv jiného vrátit se v čase a stát se zase malým dítětem, které ještě nevědělo nic, když řeklo "Chci dospět."

Vždycky voněl cigaretami a smutkem. Tajemno z něj přímo sálalo. Vřel tajnostmi a já jsem byla připravená je všechny odhalit. Byla jsem připravená poznat Willa Dansona.

Láska je komplikovaná. Láska je krutá. Láska vás zraní. Láska vám před oči nasadí růžové brýle. Láska vám toho hodně vezme, ale taky hodně daruje. Láska je důležitá. Je všude kolem nás. Pokračování 'The Smell Of Cigarettes' + 'The Smell Of Roses'.

Mezi láskou a nenávisti je jen tenká hranice... Cover by: Veverka93 Nejlepší místo: #8 in teen fikce 6.11 2015 #7 in teen fikce 10.11 2015 #4 in teen fikce 20. 11 2015 #3 in teen fikce 15. 12 2015 #2 in teen fikce 23.11. 2015 #1 in teen fikce 13.1. 2016❤

Odešel, protože se bál pocitů, kterými k ní vzplanul. Teď se vrací zpátky. Pokračování 'The Smell Of Cigarettes'.

Chris Baker, místní skejťák, bad boy a děvkař s obrovským talentem na psaní. Jeho matka zemřela a jeho agresivní otec mu to klade za vinu. Isabella Miller, hodná holka, jejíž život naplánovala její matka. Co se stane, když se tihle dva kompletně odlišní lidé potkají? A co když se do sebe zamilují? Změní Chris své chování? VAROVÁNÍ!!!!!!!!! ČTĚTE NA SVOU VLASTNÍ ZODPOVĚDNOST. NENÍ TO VŮBEC DOBRÉ A NEJSEM NA TO PYŠNÁ. RESPEKTUJTE PROSÍM TO, ŽE JE TO MŮJ PRVNÍ ORIGINÁLNÍ PŘÍBĚH, VE KTERÉM SE NACHÁZÍ HROMADA NESROVNALOSTÍ V TEXTU, DĚJ MÁ RYCHLÝ SPÁD.

16ti letá dívka Jessica Williamsová má smůlu na kluky. Srdce měla zlomené jednou, teď to samé prožívá znovu. Přestává doufat v nějakýho kluka, přestává věřit v sebe. Pak jako z nebe spadne 18ti letý Finley Hitcherds. Obměkčí jí? Změní její názor na kluky nebo jí srdce jenom víc zkamení? Nikdy neříkej nikdy.