Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Miluji dívku. Miluji dívku, která je ode mne míle daleko

Sunny, která miluje zimu. Antarktida, která miluje léto. A Dylan, který to možná přežije.

Je zvláštní, že jedna dívka - kterou jsem nikdy předtím neviděl - dokázala změnit můj pohled na život a na umění.

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.

Our love was just an illusion. *inspired by a quote on tumblr*

Některá přání by se neměla vyplnit. - short story

Jeden kluk. Čtyři stěny. A desítky nevyřčených omluv.

Možná Sunny jednou dokázal opravdu dát Antarktidu. ©2016 All rights reserved | @fwhknx | Short Story

Vždycky ráda pozorovala hvězdy. A nikdo zcela nevěděl proč. - short story #2 v Povídka [13. 3. 2016]