Dostat se do jiných světů je někdy jednoduší než si myslíme. Nepotřebujeme na to žádné nástupiště, skříň nebo telefonní budku. Když nás osud zavolá tak se tam ocitneme. Není to jako kouzlo, je to spíš šeptem pronesené přání uprostřed noci. Je to nejhlubší touha srdce, a ta nás zavede přímo tam... Velké díky paří @Nikol_Seven za korekci.

Každé místo je něčím kouzelné, ale ne u každého místa je ono kouzlo tak hezky pohádkové. Les, ve kterém žiji nikdo nenazve jeho pravým jménem. Všichni lidé mu říkají Temný, Nebezpečný, Zakletý nebo také Les Smrti. Říká se, že kdo sem vejde, nevrátí se živý. Proto sem lidé z vesnice vyhánějí zloděje, vrahy a další odsouzené. Takových je náš les plný už tak, proto je zastrašujeme a dostáváme je na místa, kde se o ně postarají lovci nebo zvěř, ovšem jen ty, u kterých víme, že si to zaslouží. Více než samotného lesa se lidé bojí bytosti v něm. Jmenuje se Lesní Dech - tedy alespoň podle lidí. Je to podle všeho největší zabiják tohoto lesa, ale pravdu o tom, že je to jen dívka s nadpřirozenými schopnostmi, nikdo ze světa mimo les, neví.

depresivní dílo, pro depresivní nálady, přeji hezké čtení se sebevražednými sklony Sometimes I cry Sometimes I die for you Sometimes I try Sometimes I lie for you /lonely again : gnash/ /dokončeno/