Příběhy ze dna děravé kapsy
Příběhy, povídky, nápady. Vše co utkví v mé děravé kapse a mně se to podaří vylovit dříve, než to vypadne pryč.
Příběhy, povídky, nápady. Vše co utkví v mé děravé kapse a mně se to podaří vylovit dříve, než to vypadne pryč.
„Jsme zrůdy, že ano?" vyhrkla a přitáhla si nohy blíže k tělu. „Ano, jsme," odpověděl jí. Holčička k němu překvapeně zvedla hlavu, když ji pohladil po vlasech. „Ale kdo není?" Přestože ho přes clonu slz neviděla, věděla, že se usmíval tak, jak to dokázal jenom on. **** Zlomené srdce je hrozné, co když je ale rozbitá...
Jelikož hrozně ráda čtu, napadlo mě podělit o knihy s vámi. Zkrátka takový čtenářský deník s mým názorem.
Každý z nás má někdy noční můry. Ale víte vůbec proč? Proč se nám vždy zdá o tom, z čeho máme největší strach? Jsou to obyčejné představy našeho mozku, nebo je za tím něco, co si nedovedeme představit a vysvětlit?
Těchto několik povídek bude věnováno Ellse Stample a Emmě Spark, které mě donutili konečně něco napsat:) Tak snad se Vám to bude líbit...
Podivné věci jsou všude kolem nás. Jen se čas od času objeví nějaké podivnější. Takové, které hraničí s paronormálnem... Cover: Google obrázky, wattpadovská aplikace na obaly
Jsem dívka. Tedy, byla jsem dívka. Ne, nejsem transexuál. Jsem mrtvá. Je to tak. Jsem mrtvá, neslyšitelná a neviditelná. Ale mohla by existovat jiskřička naděje? Naděje, že nejsem navždy sama a ztracená? Jedna rána, pád do vody... A pak najednou sedím v parku a utápím se sama v sobě.
Příběh o psu, který chtěl chránit své blízké. Jenže čistá oddanost je někdy nebezpečná. (Úvod se odehrává asi dva roky před samotným dějem a je psaný z pohledu lidí, narozdíl od zbytku knihy z částečného pohledu psa.)
Zavřete oči... A zase je otevřete... Nic? Tak znova... Zavřete oči... Otevřete... Pořád nic? Tak to buďte rádi, protože hlavní hrdina tohoto příběhu takové štěstí neměl.