Píše se rok 2.9.1939.Ležím na posteli a najednou mě probudí řev žen a dětí.Vykouknu z okna a vidím přijíždět nacistické tanky a obrněné vozy a desítky vojáků prochází mezi domy.Najednou slyším jak někdo běží po schodech.Lekl jsem se a schoval se za velikou dřevěnou skříň.Dveře se rozletěly a já viděl svou vylekanou matku.Vylezl jsem z poza skříně a než sem stihl něco říct chytla mě za ruku a rozeběhla se z pokoje a běželi jsme po schodech dolů.Okna se klepala a viděl jsem, jak stále projíždějí tanky.Mamina najednou zapnula rádio ze kterého se ozvalo německy "es ist hier" což znamená JE TO TADY.Všichni jsme se toho báli, 2.světová válka právě začala.Podíval jsem se na maminku a zeptal jsme se kde je otec.Sedla si na postel a začala plakat.Bylo mi jasné, že odešel do války.Sedl jsem si vedle ní a objal ji.Za oknem se mezi tím dělo stále to ,že procházeli tisíce vojáků a projížděly obrněné vozy.Najednou rána a střepy na podlaze.Někdo nám hodil do okna šutr.Polekali jsme se.Rozletěli se dveře a jeden z vojáků řekl "Suche!"(prohledat)Začali nám chodit po baráku a maminka vstala a rozpačitě řekla "Gehen Sie weg!"(jděte pryč)Přišel k ní voják a shodil ji na sedačku. Hledali něco co nemohli najít.Vyhrabali všechny poličky, skříně, šuflata.Byli čím dál tím víc vzteklí.Najednou jeden řekl "es ist nicht hier"(tady to není) nechali vše ležet a odešli.Maminka si oddechla a vyndala z kapsy nějaký dopis.Dala mi ho do ruky a řekla"Musíš to donést tetě Müllerové." Dala mi pusu na čelo a řekla"utíkej a nenech se zastavit"Vzal jsem si bundu a utíkal jsem co mi nohy stačili......Pokračování příště.