Představuji všem čtenářům první lyricko-epickou báseň, jež vyšla z mých rukou. Vložil jsem do ní kousek sebe. Své pochyby a pocity, své ideály a především svou vášeň. Pokusil jsem se popsat to, co pozoruji kolem sebe a co kolem sebe pozorovali naši předchůdci po desítky a stovky let. Více už Vám nechci prozrazovat, nechte se překvapit. Vše je ukryto mezi řádky. Přeji příjemné čtení. Věnováno mým dvěma dědečkům, po kterých jsem pojmenoval své dva protagonisty. Především proto, že jsou tak úžasní a zaslouží si to za láskyplnou péči o všechny své blízké a především jejich životní partnerky, které podporují celým svým srdcem i v těch nejtěžších chvílích. Díky, že jste tady a že jste tady kdy byli.

❝Jej pľúca naplnil vzduch mokrej, čerstvo pokosenej trávy a na jej jemnú pokožku olivovej farby, dopadali kvapky dažďa ako keby z nej chceli zmyť všetku bolesť s ktorou prišla.❞

Když tvá naděje vyhasne, pohlédni vzhůru. Hvězdy totiž nikdy nepřestanou zářit... První díl z dvoudílné série Hvězdy nikdy nepřestanou zářit. Čtrnáctiletá Josefína zdědí po své babičce deník, který si psala během 2. světové války, když se ukrývala před Němci. Josefka, toužící po tom vědět víc o babiččině minulosti, se pouští do čtení deníku. To však ještě netuší, že se pomocí něj a špetky kouzla ocitne v úplně jiném domě, v úplně jiné rodině a hlavně - v úplně jiném století... Příběh o hvězdách, tajemstvích a naději, díky které mnoho lidí přežilo hrůzy 2. světové války... *************************************** „Až napočítám do tří, skočíme." Zavelela jsem a Bětka přikývla. Otevřela jsem deštník a tak se nám naskytl pohled na celý náš příběh - na celý náš život. „Jedna!" „Dva!" polkla jsem a sevřela Bětčinu ručku pevněji. „TŘI!" Skočily jsme... a na vteřinu mi připadalo, že se snad vznášíme vzhůru k nebi. [DOKONČENO] Úspěchy: 11.2. 2017 - 2. v kategorii Historický román!! :-* (mockrát vám všem děkuji!)

Dívka, která nechápala podstatu barev a kluk, který zbožňoval modrou. oneshot | 2017

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

Báseň jsou slova, básník a čtenář.

Než začnete číst samotné dílo, věnujte, prosím, pozornost tomuto úvodnímu textu. Je to fakt důležitý. Díky. "Tato sbírka básní vznikla čistě z recese a reaguje zejména na nerealistické sociální standarty, jež vytvářejí tlak na mladou generaci básníků, ztracenou ve své beznadějné teenage emo fázi. Elegantně naráží na nejzásadnější problémy současné společnosti a nevyhýbá se ani ostré satiře. Pojďme se společně kriticky zamyslet nad nesmyslnou upjatostí požadavků na poezii. Proč by poezie měla být krásná a kvalitní? Proč by měla být hluboká? A co se stane, když se vzbouříme tomuto autoritativnímu systému? Můžeme být volní? Kdy je právo? A kde jsou Snowdenové minulých let?" Celý tento projekt berte s rezervou, stejně jako úvodní text, jež jste právě měli tu čest přečíst. Tato sbírka "básní" byla stvořena čistě za účelem se pobavit a vyzkoušet něco nového. Cílem bylo vytvořit něco tak strašného, trapného a absurdního, že i ti nejméně básnicky zdatní jedinci poznají, že je to vážně zasraně špatný. A je jen na vás, abyste sami posoudili, zda se mi toho podařilo dosáhnout. Obsahuje vulgarismy.

Drobná poezie, jejíž význam je ne tak docela hluboký.

"Příběh, který vám budu vyprávět, je svědectvím aplikace mé naivní filozofie v praxi. Tehdy se naplno ukázala její nefunkčnost; má v sobě nezacelitelné mezery, jež dosahují hloubky Mariánského příkopu a všechny její pilíře se ve chvíli konfrontace s realitou s žalostným nářkem a ohlušující ránou zhroutily k zemi. Jenže já, mladý, naivní, nepoznamenán krutým bezvěrstvím tohoto světa, to nadále ignoruji. Možná je to sobecké a sebestředné, nejspíš i pokrytecké, ale to je v pořádku. Každý z nás má právo na trochu toho sebeklamu. Svým způsobem je to velmi krásné."