Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

NOVA KNIHA! Kdo by čekal, že v polovině roku nastoupí do školy student, který mi změní vše, co jsem doposud znala? Měl to být jen další obyčejný rok s mou rodinou a mými nejbližšími přáteli. Ale objevil se on!

Vojenská škola, dospívající holka, co nehodlá respektovat pravidla a má potřebu neustále odmlouvat. Na druhou stranu jsou tu učitelé, kteří naopak nestrpí žádný odpor, pokaždé musí mít navrch a mají tak trochu zálibu v šikanování. Co se stane, když už nemáte nic jiného než školu plnou lidí, které ze srdce nesnášíte, a zradí vás jediný člověk, kterému jste kdy věřili?

Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

„Tak co?" Zeptá se zvědavě Jade a já si naštvaně sednu. „Je to debil," řeknu upřímně. „Myslela jsem si to." Aspoň, že Cora je rozumná. „Škoda, byl by docela hukot, kdybys s ním odešla." Jo, s ním rozhodně ne. Bože, jak jsem ráda, že jsem v bezpečí tady a nepřišla jsem o žádný zub. „Uznej ale, že je úplně dokonalej." Nesměle kývnu. Lhala bych, kdybych řekla, že nebyl, protože jeho oči jsou opravdu krásné a celkově působil dost přitažlivě. Ty tetování a to všechno mu k tomu dodalo ještě větší sex-appeal, ale to jak se vyjadřoval? Děs. „Na stupnici od 1 do 10 je na takové 15." Zasní se Jade a já se zasměju. Zadívám se k baru. Strnu. Jeho tělo je natočené naším směrem. Dívá se na mě. Naskočí mi husí kůže. Uhnu pohledem, a když se po chvíli na něj podívám znovu, už tam není. *Omlouvám se za chyby a nesmysly, byla jsem mladá 🤭*

Mia je až neobyčejně obyčejná sedmnáctiletá holka. Miluje knížky, filmy a sportům se vyhýbá velkým obloukem. Tedy až do doby, než ji rodiče vytrhnou ze známého prostředí a přestěhují do úplně cizího města a zapíší na cizí školu. Mia se tak díky skulince ve školním řádu stane jedinou dívčí studentkou prestižní chlapecké akademie. Krom nových přátel zde však potká i jeho. Mladíka s temně zelenýma očima a neproniknutelnou skořápkou, kterou halí své soukromí a svou minulost... #3 v Teen Fikce - 18. února 2016 #2 v Teen Fikce - 12. března 2016 #1 v Teen Fikce - 20. března 2016

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.