„Běž, Amsterdame, běž!" vykřikla, když se řítili na další skok. Hlavu vzhůru, úsměv, dobré držení. Sluníčko, jestli to nedáš, tak budeš litovat do konce života. Hop, hop Amsterdame! Nechť se fanfáry rozezní. Ťuk, dých, hop. Bude to rychlé už jsi tady! Celou dobu se mi honily hlavou myšlenky jako tyto. Byla jsem velmi nervózní, protože když to nedáme, tak je všemu konec. Opravdu všemu, ale buďme optimisty, že. Jsme tam u toho skoku. „Tyvado to je velký!" mrká na skok a připravuje se. „Jsme tu, ano u toho skoku. Bude jen na nás, jestli to zvládneme."