Projít přípravnou školou pro Obřad výběru bude hračka, říkala jsem si. Dostanu se k Obřadu výběru, nechám si vyvolat démona v podobě zvířete, který bude odrážet podstatu mé duše a následně se stanu členem jedné z jednotek našeho království... Joo, jak šeredně já se mýlila... Nejdřív se objevila ta červenovlasá bestie, která se škodolibou radostí využila jakoukoliv příležitost k tomu, aby mi mohla nějak znepříjemnit život, moc tomu nepřidal ani ten bělovlasej kluk, na kterého jsem vždycky narazila v tu nejméně vhodnou chvíli, a už vůbec mi nepomohl fakt, že čím víc se začal přibližovat Obřad výběru, tím víc všichni učitelé začali vyšilovat a kvůli každému sebemenšímu prohřešku se nezdráhali rozdávat tresty jako pominutí... A aby toho nebylo málo, tak k Obřadu výběru samozřejmě nepustí každého... Dostanou se tam pouze ti, kteří zvládnou předcházející zkoušky a to ne jen úspěšně, ale jako ti nejlepší. Joo, jak tohle všechno skončí?

"Chci dospět" Říkali jste si tohle, když jste byly dětmi? Vím, že já ano. Litovali jste v některém momentě vašeho života, že dospíváte? Přáli jste si, abyste mohli být zase bezstarostné děti? Vím, že ano. To přece každý. Čím víc dospíváte, tím větší jsou vaše výzvy, vaše překážky, vaše bolest. Život začíná být vážný. Vy začínáte být vážní. Zapomínáte se usmívat, když vám na tvář dopadnou ranní paprsky slunce. Jste natolik zaneprázdněni vašimi problémy, že si nevšimnete nádherného světa kolem vás. A zatímco se život komplikuje, přejete si víc než cokoliv jiného vrátit se v čase a stát se zase malým dítětem, které ještě nevědělo nic, když řeklo "Chci dospět."