Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

básně o psychických poruchách

Protože růže nemají svoje trny jen na okrasu. Zápisky deníku někoho, kdo se ztratil ve svém vlastním stínu.

Žiješ si svůj život v míru a poklidu, nedbající na volání o pomoc od lidu. Jednou z tebe se jednou stane únavou necita, až přijde ti účtenka Života.

Děsivé citáty sériových vrahů, mučitelů, kanibalů, obětí a psychopatů.

„Umírám." „A na co ?" „Na život." ============= Některé naše kroky, nejsou vždy správné. Někdo musí dělat chyby. Někdo musí odejít, aby uvolnit místo pro někoho dalšího. Já chci odejít. Být pryč daleko ode všech. A proč? Protože smrt je mi bližší než všichni ostatní. ======= Srdceryvné setkání věčného optimisty a zatvrzelé pesimistky *18 v kategorii 18.8

sny mé moje láska #35 v poezii/23.4.18

Skoro celý můj život je doprovázen stěhováním, jednotvárným a nudným, nechtěným, ale přesto trpěným, jenže teď, v novém městě, potkám dvě osoby, dvě dívky, každá je úplně jiná a každá z nich změní můj život k nepoznání, jenomže co když je to nakonec celé jinak, co když nic není tak, jak se zdá