Touto knihou se pokusím popsat své přátele na Watpadu, které znám osobně.

Baví vás amatérské verše, rýmy nebo cokoli podobného či stejného? Ne? Tak si rozhodnopádně nečtěte tuto formu básní, vyjádřených slovy naprostého neumělce.

Tento příběh vypráví o dalších normálních dnech v Rosewoodu, ale není zas tak normální. "A" zase řádí mezi lhářkami.

Ahoj, jmenuji se Emily Beyles, je mi 14 let, žiju v San Franciscu a život nemám jednoduchý. Od narození mám cukrovku a jsem docela dost při těle. Měla jsem kamarádku, která se jmenovala Sophie, ale její máma dostala výbornou nabídku v Kanadě, a tak se museli odstěhovat, od té doby žádné kamarády nemám. Před pěti lety mi utekla maminka, protože nezvládla to všechno, co se jí v životě odehrálo. Stará se mne babička s tátou a oba bych je nevyměnila za nic na světě. Ve škole mi to celkem jde, jenže to je jeden z důvodů, proč žádné kamarády nemám, všichni mi říkají, že jsem "tlustý šprt", každý den se je snažím ignorovat, ale né vždy je to jednoduché. Tyhle věci doma radši neříkám, táta i tak má dost starostí a babiččino staré srdíčko už by to nemuselo tyhle ty věci zvládat, takže mě asi chápete. -------------------------------------------- Doufám, že se bude líbit. Chápu trochu smutné, depresivní, brutální, ale i přesto ;-)

...zprávy věnované všem šťastným, všem nešťastným, těm co mají vše, i těm co nemají nic, těm co potřebují pomoc i těm co předstírají, že ji nepotřebují.

Co se stane, když se neobyčejný den tváří obyčejně? A co když se mísí pocit radosti se smutkem? A co když se smíchá kobří jed s chlupem smažené čarodějnice? Pojďte to zjistit spolu s Tinou a jejími novými přáteli, které získá tak, jak by to nečekala ani v tom nejdivočejším a nekrásnějším snu...

Různé, na sebe nenavazující příběhy, ukázky z života dívek žijících různě po Zeměkouli. ... „Hej, Ellie! Hej! Bartsová!" Z okna se ozýval křik. Neměla jsem čas vyhlédnout, chystala jsem snídani. Ani nebylo proč se dívat, věděla jsem kdo to je. Lily a Seržant na mě čekali. Lilyin hlas poznám všude a navíc se Betty rozštěkala. Ona většinou neštěká, jen v přítomnosti Seržanta. „Jo, už jdu, už jdu!" odpověděla jsem a ve spěchu postavila na stůl kafe. Trocha se vylila „Do pr...čic!" ulevila jsem si nakonec slušně. Rychle jsem hadrem stůl utřela a běžela do předsíně. Ráno bylo chladné, tak jsem na sebe hodila fleesovou bundu, popadla vodítko a otevřela dveře.

Fakta které se doopravdy staly (ze s eriálu věřte nevěřte) ( tuto knihu píše moje sestřenice : Veronika Trešlová můžete si ji najít na fb pod stejném jméně a třeba jí napsat že to stoji za hovno nebo opak)

Výlet do londýna a další věci jen zde

Dvanáctileté Štěpce se přihodí zvláštní věc.Umře jí pes a noc na to se jí zdá podivuhodný sen. Štěpka se pokusí přijít na to proč se jí a za ne dlouho i její rodině dějí ty záhadné věci.