Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

I. díl trilogie Pobertové právě nastupují do 7. ročníku v Bradavicích. Pán Zla sílí. Schyluje se k první válce. Okolnosti je donutí dospět rychleji, než by si přáli. Zdá se, že nad kouzelnickým lidem se stahují mračna. Před zkázou Vás nezachrání nic, než dobré jméno a čistá krev. Ale co když svoji rodinu nenávidíte? Co když nosíte jméno, které se Vám příčí? Máte šanci změnit svůj osud? Voldemort buduje svoji armádu Smrtijedů mezi bradavickými žáky. Bellatrix Blacková a Lucius Malfoy se hrdě k jeho služebníkům hlásí. Sirius Black a James Potter jimi opovrhují a staví se na stranu Fénixova Řádu. Jenže pak jsou tu tací, kteří Znamení Zla nenosí dobrovolně. Jak válka ovlivnila osudy několika kouzelnických rodů, než Voldemort padl? (Mé jméno, má krev I jsem napsala v roce 2006 ve svých 14 letech. Berte jej proto prosím vzhledem ke stáří textu a ke stáří tehdejší autorky s rezervami. Zpětně jsem do textu zasahovala jen kvůli gramatickým chybám, dialogy a události jsou původní - místy se proto nemusí shodovat s kánonem.) 7. 7. 2017 - #21 ve Fanfiction © Nejsem autorkou ani vlastníkem originálních postav ze světa Harryho Pottera ani žádné části kouzelnického univerza. Všechna práva náleží JKR. Prohlašuji, že z tohoto díla mi neplyne žádný komerční zisk. Cílem této FF není poškodit práva autorky.

"Ležíš mi v posteli." "Já vím." "Ale to je moje postel." "Ale to je tvůj problém." "Proč jsi tak protivná?" "Protože jsi mě tak napsala." "Tak tě smažu." "To nepůjde. Mělas mě smazat dřív." "Dřív to šlo?" "Samozřejmě." "A teď...?" "To nejde." "Proč?" "Víš, když jsem byla jen hloupá postava z klišé příběhu, tak to šlo. Ale tys mě dodělala celou. Dalas mi osobnost, historii a myšlení. už jsem moc reálná." Cover by: @siriusinka

Je po válce - Lord Voldemort byl poražen a Harry tak trochu taky. Zase byl o několik blízkých chudší a nevěděl, jestli to byla jeho chyba, nebo chyba osudu, že nebyl na správném místě. S rozdrcenou myslí, polámaným tělem a s Godrikovým mečem mířil do Brumbálovy pracovny. Kdyby však věděl, kde se probudí příští ráno, šel by na místo, kde by bylo více lidí. Za cover může: @SweetLevi

Život Catherine Jeffersonové je jedna velká rutina. Každý den vstává, jen aby se co nejlépe vyhnula Emmě, královně ročníku, a jejím nohsledům. Celé to ještě komplikují její tajné city k Emmině příteli, Hankovi, který ji i přes její snahy pořád nenávidí. A pak je tu Jason, oblíbený fotbalista, který nemá na práci nic jiného, než Catherine potrápit a nakonec jí pořádně ale neúmyslně pomotat hlavu... Ze zákeřného úkolu, který dostane od Emmy, se ale všem těmto lidem pořádně zavaří a vznikne z toho jeden velký problém. 5.10. 2015 - #16 in Teen Fiction 8.10. 2015 - #11 in Teen Fiction 10.10. 2015 - #6 in Teen Fiction Czech Story © All Rights Reserved | 2014 Written by IciaLinz

Cara a Sean toho nikdy neměli moc společného. On byl tichý. Ona byla hlasitá. On byl ironický. Ona byla sarkastická. On miloval Queen. Ona milovala Nirvanu. On měl mladší sestru. Ona byla jedináček. Přes tohle všechno, ale byli přátelé. Proplouvali střední školou spolu, a i když se to zdálo neuvěřitelné, tak jeden z nich byl prakticky neviditelný. Byli ale spokojení, tak proč něco měnit? Hlavně, když tím ohrozíš přátelství. @2016 | TEEN FICTION Původní název: That Quiet Guy #1. díl Cover: ZETA_312

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Je to zvláštní věc. Dokud vaši ruku nedrží někdo, kdo vás miluje, svět nemá barvy. Vše, co vidíte, je v odstínech šedé, smutné, ponuré a nepřátelské. Ale v té chvíli, kdy se vaší ruky chytí, všechno získá barvu. Vidíte to azurově modré nebe, barevné květiny, narůžovělou pokožku milované osoby. Ale na světě existují lidé, kteří žádnou barvu neviděli. Nikdy.

**KOREKCE** ,,Ano, jsem Tara, sestra Harryho Pottera." Neřekli byste, že je to starší sestra Harryho Pottera. Po tom, co Voldemort zaútočil, Harry se stal slavným: byl v knížkách, všichni znali jeho jméno. Ale ona bylo zapomenuta. Po tom, co dostala svůj dopis do Bradavic, seznámila se s novými lidmi, jako Weasleyovic dvojčata, dozvěděla se, že nikdo neví o její existenci. Po pár měsících, kdy nevěděla, jak se cítí, se Tara Potterová rozhodla: nesnáší a závidí svýmu mladšímu bratrovi. [© 2015 Ami Adamovská] [1. 11. 2015 #2 ve Fan fikce!]

Lily Evansová - rudovlasá studentka Nebelvíru, která už nějaký ten pátek chodí s Jamesem Potterem, kterému po letech naléhání konečně podlehla (tedy spíše podlehla "novému" Jamesovi, kterým se stal, jakmile mu došlo, že dívku svého srdce nezíská nejapným pokřikováním a nevhodnými návrhy) má konečně osmnáct! Což je nejen velká sláva v mudlovském světě, ale i v tom kouzelnickém. Celých šest let ji James Potter na její narozeniny tropil mnohem větší žertíky a představení než obvykle. Nebylo proto divu, že se dívka tohoto dne pokaždé se staženým žaludkem obávala. Jak to však bude probíhat nyní, když s tímto střapatým klučinou chodí? Povede se brýlatému chlapci alespoň trochu opravit roky předešlé a přichystá pro svou milovanou nezapomenutelný den? Změní se Lilyin postoj ke dni jejího narození? A co na to jejich přátelé? To vše a mnohem více se dočtete v této bonusové povídce k příběhu Co takhle rande, Evansová?!