Projít přípravnou školou pro Obřad výběru bude hračka, říkala jsem si. Dostanu se k Obřadu výběru, nechám si vyvolat démona v podobě zvířete, který bude odrážet podstatu mé duše a následně se stanu členem jedné z jednotek našeho království... Joo, jak šeredně já se mýlila... Nejdřív se objevila ta červenovlasá bestie, která se škodolibou radostí využila jakoukoliv příležitost k tomu, aby mi mohla nějak znepříjemnit život, moc tomu nepřidal ani ten bělovlasej kluk, na kterého jsem vždycky narazila v tu nejméně vhodnou chvíli, a už vůbec mi nepomohl fakt, že čím víc se začal přibližovat Obřad výběru, tím víc všichni učitelé začali vyšilovat a kvůli každému sebemenšímu prohřešku se nezdráhali rozdávat tresty jako pominutí... A aby toho nebylo málo, tak k Obřadu výběru samozřejmě nepustí každého... Dostanou se tam pouze ti, kteří zvládnou předcházející zkoušky a to ne jen úspěšně, ale jako ti nejlepší. Joo, jak tohle všechno skončí?

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

►POKRAČOVÁNÍ - Podstata duše Byla to dlouhá cesta plná nástrah a překážek, ale přeci jen jsem to dokázala. Dostala jsem se úspěšně až k Obřadu výběru a nyní je můj život doprovázen malým rošťáckým démonem, co mi nedopřeje chvíli klidu. Zbožňuju ho, vážně! Ale občas by si zasloužil pořádně proplesknout! Osud si s námi zahrává a velice rád nás staví před nemyslitelné situace. A tak se také stalo, že se jedním prostým slovíčkem, můj život odebral zcela novým směrem. Předtím jsem nemyslela na nějaké následky svého rozhodnutí, ale teď mi pomalu začíná docházet, jak moc se mým nástupem do výcvikového oddílu Královské jednotky všechno změní. Skutečnost, že budu muset opustit všechny své přátele a nechat za sebou všechny ty úžasné vzpomínky se mi ani trochu nezamlouvá. A já si najednou nejsem úplně tak jistá, jestli jsem se rozhodla správně... UPZORNĚNÍ: V příběhu se objevuje násilí a brutalita.

Christianovi byly sebrány vzpomínky, které Michaela s ostatními vílami upravily. Štefan se nesmí k Lilianě přiblížit, díky slibu své matce. Lily bez informací o jejích přátelích dál chodí do školy s Danielem, který už není jen kamarád. Teo získává další zkušenosti s kouzlením v simulační místnosti 7. A po Adrianovi ani stopa. Třetí díl Magie v nás a Magie Prvních

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1

Druhý díl povídky Magie v nás o Lilianě, Štefanovi, Christianovi a Teodorovi. Po dopisu od Samuela se snaží najít upíra, který by měl být u nich ve městě. Celou věc zkomplikuje Viktor. Jak to má Lily udělat? Čemu dá přednost? Změní tím něco? Jaká bude její oběť?

Příběh se děje šestnáctileté Lilianě, která zjistí, že je čarodějka. Nestihla ani nastoupit do jedné školy, už jde do druhé. Toto je ale škola pro čaroděje. Ovládá vodu, její bratr oheň. Všechno se pokazí, až se začne zajímat o tajemného kluka jménem Štefan. Kdo je on? A kdo je vlastně ona? Je jen čarodějka? Proč ona? Co udělala? Zjistí, že narodit se pro ni nebylo zrovna výhodné.

*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož stejně zoufalého jako každá kapka, která ví, že dopadne a stane se už jen právě pouhou vzpomínkou, která po čase vyschne a ztratí svůj význam. ________________________ Jsem zde, loutka, co věří, loutka, co utíká. Jsem zde, napůl živá, napůl bez duše. Jsem zde, srdce chladné, srdce prázdné. Jsem zde, nelze pomoci, lze zachránit. Jsem zde.

„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."