Miláčku, za všechno se ti omlouvám. Ale sama víš nejlíp, že já dovedu lásku vyjádřit jen fackou. • Doručení: „Zaujímavo napísaná citlivá téma, zaujímavé bolo, že to všetko bolo z pohľadu Roxinho milenca, ktorý akoby premietal všetko, čo Roxie kedy urobil." - JurajNewt, 21. 3. 2018 • Upozornění: Obsahuje násilné scény, vulgární výrazy a drogy. Není to žádný návod, nic zde uvedeného nezkoušejte a nenapodobujte. Části mají okolo 200 slov. Korekci provedla @TheLadyOfHardMusic • Ostatní: První část vydána: 13. 3. 2018 Poslední část vydána: 21. 3. 2018 Počet slov: 3 884 Nejlepší umístění: #2 v povídce

Kdo vlastně jsem ? Jmenuji se Amelie ,příjmení zatím není důležité. Bydlím v malé vesničce na severu Moravy se svojí mamkou která bývá hodně v práci takže já často zůstávám sama doma. Ještě minulí rok bych řekla že jsem normální šestnáctiletá holka co má své kamarády , rodinu ve které to občas zaskřípe a fungující vztah s klukem který byl můj nejlepší kamarád .To se změnilo rozchodem právě s tím klukem jmenuje se David . Po tom co jsme se rozešli za celkem špatných okolností jsem nepřišla jen o kluka ale i o nejlepšího kamaráda . V tu dobu sem začala trávit sledováním videí na youtube více času...vše se zase změní když potkám ho. YOUTUBERA.

Dvě Šestnáctileté dívky se čirou náhodou ocitnou na dvoře krále Jindřicha VII. a vše se mnohem víc zamotá, když přijde na řadu manželství, které ani jedné z nich neklape. Jediné, co obě chtějí je dostat se domů, ale jak?

Myslel jsem na tebe v noci, když jsem tupě pozoroval měsíc. Myslel jsem na tebe přes den, kdy nás osvětlovalo slunce. Myslel jsem na tebe od té doby, co jsem uviděl tvé vlasy.

Snad každá malá holčička si přeje mít velkou rodinu, plno dětí a milujicího manžela, který ji bude chránit. Jenže, co když nakonec takový nebude?

Vždy jsem si myslela, že magie je něco krásného, co nám pomáhá a udržuje nás v bezpečí, pak se ale objevily útoky a já už si nebyla tak jistá.

Po vyřešení případu v Tulse se Marylin, psychiatrička středního věku, vrací zpátky domů. Její šéf ji však nenechá dlouho čekat a brzy najde další případ vhodný přímo pro ni. Bethany Pennantová, devatenáctiletá dívka. Dříve upovídaná, nepřežila by den bez toho, aby nevypustila z úst jakoukoli ironickou poznámku. Někdo jí ale zavraždí kamarádku a ona od té doby nemluví vůbec a upadá do hlubokých depresí. Čím jsou deprese motivovány? Smutkem, nevěřícností či snad strachem? 17.9.2017 - 3 v kategorii Mystery/Thriller !Druhý díl příběhu Zkouška, avšak nenavazuje na něj! Za cover vděčím skvělé @Irethis, od které mám i úvodní fotku. Děkuji!

Mladá dívka, mladý muž dlouhá léta, lásky kus jedna směna, pohled zvláštní tolik štěstí, mnoho slz tají to a má přání jedno dítě na počkání nakonec ta dívka křehká zničí všechno, milost čeká slunce svítí, lásku dává temnota si nevybírá smutek přišel, trochu zvládá bojuje dál, bude šťastná.

,,Láska je pitomost." „Máš pro to nějaký důkaz?" „Dva, lásko." °°° Cover: TaCoVeriVJednorozce

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.