Strach stahoval hrdlo nejednoho londýňana, když se v televizi střídal jeden hrůzný obrázek za druhým. Loutkář opět udeřil. Jméno, jenž tomuto vrahovi přidělila veřejnost, se strefovalo přímo do černého. Oběti nalezené na nejvíce frekventovaných místech, jenž dohromady skládají scénu z jedné z nejslavnějších her Williama Shakespeara, jako by se vyloženě vysmívali policejní práci i vedoucímu detektivovi. Za celou svou kariéru detektiv Tomlinson nezažil tak příšerný případ a je značně 5popuzen, když mu je na pomoc přidělen nováček, který sotva dodělal školu. I přes začáteční nevraživost začínají společně rozplétat, jako zašmodrchanou marionetu mysl vraha, jenž ve své práci rychle postupuje vpřed a na jeho seznamu tak brzy visí jediné jméno k dovršení hrůzného díla. Jméno člověka, jež se detektivovi nezištně vkradl nejen do života a do hlavy, ale i do srdce.

Tato kniha je zaměřena na různé sexuální orientace. Má za úkol je představit a seznámit vás s nimi. Také se zabývá dalšími tématy tomuto podobnými- např. komunitou LGBT+ (hlavně historií), různorodostí pohlaví, způsoby lásky, rozdílnými životními styly a sexuálními preferencemi. Kniha obsahuje i rozhovory s lidmi spadajícími do LGBT+ spektra. Za cover děkuji @FemmeFragile Tuto knihu najdete i na Instagramu jako Vsechny_barvy_duhy. Odkaz najdete i u mě na profilu.

Ať se přihlásí ten, kdo nikdy neměl žádný problém! Nikdo? Nikdo? Hmmm... Vážně asi nikdo. Takže to vidíte sami, milé dámy a vážení pánové! Všichni se občas potýkáme s nějakou tou nepřízní osudu, a proto jsem se tentokrát rozhodla publikovat tuhle ztřeštěnost, abych vám přiblížila problémy komunity, jež se za poslední roky stává čím dál více populárnější... Ale zároveň i více kritizovanější a mnohdy často naprosto špatně pochopenou. Jen račte dál do mého kinky podzemí... Ehm... A nebo raději ne. Pojďte si sednout do křesla v obýváku a popovídáme si o tomhle tématu raději při čaji a sušenkách. //Cover: Daddy's work; his own profile: @gore-whore

„Vanilka," odpověděl jsem jednoduše a zkoumavě sledoval jeho reakci. Chvíli bylo ticho, což mě vážně znervózňovalo, ale pak se ozval ten nejsladší smích, jaký jsem kdy slyšel.

Pokračování příběhu Vanilla

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.