❗Druhý díl na profilu❗ Přemýšleli jste někdy o tom, jaký bude váš svatební den? Já tedy ano, protože si musím vzít úplně cizího muže. V životě jsem ho neviděla, nic o něm nevím ani netuším, jak je starý a jak vypadá. Znám ho jen z mírného popisu mého krutého otce. Ten mě a mou matku už od malička mlátí. Nikdo s tím bohužel nic neudělá, protože patří mezi nejuznávanější mafiány světa. Mě nenávidí už od mala, protože jsem holka a on chtěl kluka. Dalšího mafiána naší rodiny, ale nevyvedlo se a tak toho že jsem dívka využil tak, že se musím vdát za někoho, kdo za mě zaplatil obrovské věno a tím pádem má můj otec ještě větší moc než předtím. Dost se bojím... Cover by: @PrincessGirl19

,,Co je to za šéfa, že ti může rozkázat, abys mu dal svou jedinou dceru?!" vyjeknu a začnu přecházet po místnosti sem a tam. ,,Je to někdo, kdo nám může hodně ublížit, pokud mu nevyhovíme," povzdychne si otec. ,,Udělej to pro svojí rodinu. Prosím," chytne mě za ruku a zahledí se mi do očí. ,,Jak moc může ublížit?" na sucho polknu. ,,Hodně," ,,Jak moc?" zvýším trochu hlas. ,,Může nás zabít," vydechne a celý můj žaludek se okamžitě scvrkne strachem. *14# v kategorii Romance - 9.2. 2018*

V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

Každý den nastupuješ dřív. Každý den se tak zvlaštně díváš. Nevím jestli na mě, na moji kamarádku nebo někam úplně jinam. Každý den tam sedíš sám se sluchátky v uších. Každý den si říkám, jestli víš jak se jmenuju, protože já tvoje jméno vím...Jacku. 03.04.2016 #3 Povídka 01.09.2016 #2 Povídka

#1 v kategorii Romance #2 v kategorii Romance 09.06.2017 Nikdo ho neznal tak jako já. Každý ho odsoudil ještě dřív, než ho dokázal poznat. Přišel s pověstí, která se s ním táhla i nadále, ale jen já se rozhodla ho doopravdy poznat a tím vidět jeho pravou tvář. Dokázala jsem poznat, jak se cítí, nebo na co myslí bylo to jen o tom znát jeho osobnost. Jen kvůli vzhledu si hned lidé mysleli to nejhorší, tetování po těle a piercing, prostě se ho báli. Zprvu to byl jen můj spolusedící, ale časem se mi dostal pod kůži a já ho nedokázala dostat pryč. Vlastně jsem ani nechtěla. Nedokázali jsme bez druhého pomalu dýchat, on byl moje droga a já byla ta jeho. Byl majetnický, agresivní a neskutečně žárlivý. Pamatuji si na náš rozhovor dodnes. „Nedokážu na tebe přestat myslet." „To už není můj problém." „Proč jsem tě vůbec potkala." „Varoval jsem tě, ale ty jsi neposlouchala." „Nejsem pro tebe dost dobrý, copak to nechápeš?!" zařval na mě. „Ne jsi perfektní," šeptla jsem a on se zarazil. „Co tu děláš?!" přecedil skrz zuby. „Jen jsem se dívala," pousmála jsem se a on mi vytrhl spis z rukou. „Děláš si kurva srandu!" zvýšil hlas a v tom jsem na tváři cítila štiplavou bolest. „Ty. Ty," nedokázala jsem to vyslovit, když v tom mě chytil silně za paži. „Drž laskavě pusu a jdeme!" !!!!Upozornění Příběh obsahuje vulgarismy, sexuální scénky i násilí. Pro profíky přes češtinu to bude kniha plná nervů, ale jakmile knihu dokončím chyby budu opravovat.!!!!!(13+) Na 1.Díl se můžete těšit už 20.4.2017(Možná i dřív) Vaše Princess.Topinka

,,Proč jsi odešel?" ,,Proč jsi to dopustil?" Continuation first book OWNER Mé 12 leté já se předem omlouvá za chyby, ale korekce se neplánuje...

Občas stačí jedna věta,která vám změní život ...Možná mě nepochopíš,ale já nepotřebuji,aby si mě chápal potřebuji se jen svěřit. Potřebuji vědět, že tam někde je někdo kdo mi porozumí a pochopí mě. Cítím se strašně divně. Mám pocit, že mi život utíká mezi prsty. Nevím co mám dělat.... 365 dní bude zbývat...A je jen na Bethany jak tuto výzvu přijime

Každé místo je něčím kouzelné, ale ne u každého místa je ono kouzlo tak hezky pohádkové. Les, ve kterém žiji nikdo nenazve jeho pravým jménem. Všichni lidé mu říkají Temný, Nebezpečný, Zakletý nebo také Les Smrti. Říká se, že kdo sem vejde, nevrátí se živý. Proto sem lidé z vesnice vyhánějí zloděje, vrahy a další odsouzené. Takových je náš les plný už tak, proto je zastrašujeme a dostáváme je na místa, kde se o ně postarají lovci nebo zvěř, ovšem jen ty, u kterých víme, že si to zaslouží. Více než samotného lesa se lidé bojí bytosti v něm. Jmenuje se Lesní Dech - tedy alespoň podle lidí. Je to podle všeho největší zabiják tohoto lesa, ale pravdu o tom, že je to jen dívka s nadpřirozenými schopnostmi, nikdo ze světa mimo les, neví.

Stála jsem tam, okolo nás zněly výstřely zbraní a hudba, kterou jsem nevnímala. Přišla jsem k němu a chtěla ho políbit, ale on mě od sebe odstrčil se slovy: „Co si myslíš, že děláš? Chceš, aby nás znovu chytili. To, co chceš se nikdy nesplní. Klidně tu zůstaň, jen by jsi mě zdržovala, skoro nic neumíš." A tak jsem se změnila.

Týrali mě, prošla jsem si peklem, tak jako snad nikdo jiný. Prodávali mě, moje tělo. Když jsem od nich konečně utekla a začala normální život, zanechalo to na mě následky, které mi dost zkomplikovaly život.