Všechno se mi zdálo tak zvláštní. Po tom všem čím jsme si s Harrym prošli jsme se dokázali pokaždé dát zase dohromady, i když se zdálo, že je to už nemožné. Pro nás dva bylo asi možné všechno.

O to víc pak bolí, když si to všechno uvědomíte, v jedné chvíli se k vám chová jako k tomu nejcennějšímu a za pár chvil vám nadává, mlátí vás. Zkrátka vám ubližuje, a vy si jen představujete ten stereotyp - jeho omluvy.

"Co vyšiluješ?Uklidni se proboha!" "Jsem v klidu!" "Ne nejsi!Chováš se jako psychopat!" "Já?To ty se tady chováš jako -" nedořekl to. "Jako co Harry?Jen to řekni." do očí se mi nahrnuli slzy. "Jako děvka!"

Každý den nastupovala do stejného autobusu. Každý den s ní chtěl mluvit, ale nedokázal to. A každý den ji miloval víc a víc. Cover by: natali_weird❤️

Nervózně jsem koukala na hlouček maturantů a snažila jsem se najít jeho. Když jsem ho konečně našla měl na sobě jeho klasické černé skinny a košili, kterou neměl pomalu ani zapnutou. Musím přiznat, že byl opravdu krásný. Proč musí mít tak zkaženou duši, jako můj bývalý přítel?

Chelsie Goldsmith je normální teenagerka a rebelka. Školu dvakrát nemusí. Obzvlášť matiku. Když náhle učitelka, právě matiky omarodí, na školu příjde nový učitel. A na Chelsie udělá velký dojem i přesto, že bude učit její nejnenáviděnější předmět. Po několika měsících si Chelsie uvědomí, že je do svého učitele zamilovaná. Ale co se z toho časem bude? Co když on to tak cítit nebude? Co když to pan Styles bere jako úlet? Toto povídka je věnovaná všem holkám, které prostě tu matiku nepochopí... :D Hope endžoj:3

„Nikdy bych nečekala, že právě on obrátí můj svět naruby." Emily je dívka, která se snaží najít své místo ve světě, který se jí mění před očima. Nová rodina, nové vztahy, nové začátky. A on. Ten, který ji dohání k šílenství... i k lásce. Jeden dům. Dvě srdce. A příliš mnoho věcí, které by měly zůstat nevyřčené. Romantický příběh o citech, které si nevybíráme. O důvěře, která se těžko buduje - a snadno ztrácí. O holce, která musela dospět dřív, než chtěla.

Dva lidé. Jedna konverzace. Nezničitelná láska. Cover- @123TANYA3210 PŘÍBĚH ZAČÍNÁ 1.1.2016

Nikdo si nevybere, čím bude. Každý jednou bude tím, co si pro něj osud připravil a ať už dělá cokoliv. Nedokáže to změnit, jen ovlivnit. Je to jako kdybyste chtěli, aby krychle neměla hrany. Nejde to. Pouze z ní uděláte kouli. Už to nebude ta krychle s hrany, ale obyčejná koule. Prostě to nejde. Život je plný bolesti, smutku a závisti. Jasně, jsou tady i ta pozitiva, ale řekněme si pravdu. Už není tolik lidí, co mají od rána do večera úsměv na tváři. A když už ho mají, celý večer v posteli probrečí a tomu se neříká radost, ne-li přetvařování. Nikdo není šťastný celý život. Říkáte, že jo? Nikdy jste nepřišli o osobu, která vám byla nejbližší? Nikdy jste neskončili v nemocnici, kvůli vaší neopatrnosti? Nikdy jste nedostali špatnou známku a netrápili jste se kvůli ní celý den? Vůbec nikdy jste neřekli něco, čeho byste druhý den litovali? -------------- Ona žila život, jako na bavlnce, i když pro někoho to bylo spíše utrpení, jí to nevadilo. Měla milující rodiče, kteří jí dávali všechno, i přesto, že neměli nic. I když nebyli zrovna nejbohatší a měli trochu problémy s penězi, tak dělala co mohla. Školu sice nemohla dokončit, kvůli penězům, ale práce, kterou měla, jí vůbec nevadila a byla ráda za to, co má. Nikdy by jí nenapadlo, že by se mohla dostat do takového problému, jako se právě teď dostala. On sice rodiče měl, ale nikdy je nepotkal. Nikdy o něh nejevil zájem, stejně, jako oni o něj. Nevěděl, co přesně znamená slovo máma a táta. Vždy říkal, že mu je všechno jedno a nebral ohledy na to, že se ho všichni bojí, kvůli tomu, jak se chová. Jenže kdo mu měl říct, aby se tak choval, než máma? Co když mu jen někdo do hlavy vecpal, ať se snaží chránit, ale vůbec neřekl jak? Sice ho učili, jak se má chovat ve společnosti, ale když nikdy nepoznal lásku, jak on sám jí někomu může dát?

"I loved her not for the way she danced with my angels, but for the way the sound of her name could silence my demons." - Christopher Poindexter