V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

Ležala tam. Rozvalená na celej posteli a vankúše boli rozhádzané všade okolo nej. Asi nevedela zaspať. Je nádherná. Hnedé vlasy má rozprestreté okolo hlavy a je prikrytá až po krk. Na tvári má mierne zamračený a vydesený výraz. Ani v spánku nemáš pokoj, anjelik? Ale čo sa s tebou deje? Čo ťa trápi? Ja to zistím. A pomôžem ti. Budeš moja. Iba moja. Môj anjelik. Nikto ti neublíži. Ak sa ťa niekto čo i len dotkne, zabijem ho. Bude zomierať pomalou a bolestivou smrťou!

Svět je podivný místo, vždycky byl. Nikdy jsem nevěděla jak v tom chodit a teď? Jsem ztracená. Uprostřed vší tý smrti si připadám jediná živá. Nedokážu zapadnout... Asi ani nechci. Nechci vypadat jako příšera bez oka nebo rovnou celý nohy. Ale jak si pomoci?

Pamatuji si, jak jsem se vzpírala a křičela ať jde ode mě. Ale jako by mě neslyšel. Sápal se na mě dál a nešlo ho nijak odradit. Křičela jsem, ale bylo to zbytečné, byli jsme tu sami. Takhle si holka své poprvé nepřestavuje. Ucítila jsem bolest. A pak nic. Jako bych přestala existovat, nebo cítit. To je vlastně jedno. Jestli tohle není důvod pro sebevraždu tak co?

Tara přišla v deseti letech o otce. To jí změnilo. Z dříve veselé holky se stala tichá zastrčená dívka. To je ale jen jedna z mála změn, která u ní proběhla. Její slib že se nikdy nezamiluje, aby netrpěla stejně jako její maminka je te tam, když se ve škole objeví kluk, který se zdá být jiný, než za jakého ho každý považuje.

Jmenuji se Lucy a studuji na andělské škole v Říši světla. Jako kurz jsem se dostala do říše temnot, kde jsem se prohřešila proti pravidlům. Ale pro mě je to dobrá zpráva. Škoda jen že to ublíží nejen mě... Ale i člověku, kterému bych ublížit nikdy nechtěla...

Kira je jako každá normální středoškolačka, která se právě rozešla s přítelem. Před rokem jí zemřeli rodiče a od té doby si píše deník. Její bratr fetuje a ona se už jen ptá jak se mohl její život takhle podělat. To všechno se ale změní po tom co se do města přistěhuje kluk se kterým bude Kira šťastná. Teda alespoň chvíli.

Co by jste dělali kdyby jste byli svědkem vraždy, byli uneseni a museli jste být zavření ve zlaté kleci, plné divných lidí a jednoho extrémně krásného, ale arogantního kluka ?

Chloe dostane pozvánku k práci na hradě v říší Stínů. Má tam dělat zahradnici. Jako čarodějka přírodní magie, je to pro ní čest. Práce jí jde skvěle dokud jednoho dne nespatří v zahradě prince... Najednou se dějí divně věci...

Mladá, dvadsaťosem ročná Ophelia vždy túžila po dieťati. To sa jej aj malo splniť, ale keď sa jej v piatom mesiaci tehotenstva narodilo mŕtve dievčatko, bolo jej oznámené, že jej organizmus nie je schopný donosiť dieťa až dokonca. Po tomto zistení Ophelia upadá do depresií a situácií rozhodne nepridáva ani to, že ju opustil snúbenec. Celý život sa jej zrútil ako domček z karát, ale to len do momentu, čo sa doslova zrazí s malým nemým chlapcom, ktorý ju svojimi modrými očami stále starostlivo sleduje. ***prechádza úpravou*** Začiatok písania: leto 2019 Koniec písania: otázne Cover od skvelej Mcrost.