„Už jsem ti vysvětlovala, že na tom malíčku nic nemáš, zlatíčko," usmála se maminka a pošimrala ho ukazováčkem na nose. „Ale já ten provázek vidím. Je červený," trval na svém chlapeček. „No, kdysi dávno měli lidé takovou legendu..." zamyslela se matka. „Jakou legendu?" „Takovou pohádku," vysvětlovala trpělivě maminka, „že jsou připoutáni červeným vláknem osudu k tomu, koho si jednou vezmou. Kdo bude jejich pravá láska. Říkali, že se může natáhnout, zašmodrchat, ale nikdy ne přetrhnout." Adriana žije s přítelem, který jí fyzicky i psychicky týrá. Po nějaké době se odstěhuje do nového bytu. Myslí si, že je z nejhoršího venku, když se kolem ní začnou dít divné věci. Adriana se snaží zjistit, co nebo kdo za tím vším stojí.

Poezie převážně vážně aneb sbírka básní, laděná povětšinou lehce nostalgicky až depresivně, sem tam zpestřená trochou optimismu.

Sbírka básní, píše ji jistá Kiki, která má v hlavě trošku zmatek a strašně moc doufá, že není jediným zmateným tvorečkem na Zemi...

"Would you like a cup of tea?" I asked, but nobody answered -cz shortstory- 5.th book from Blue series

V mé hlavě to vždycky zní o dost líp.

Všechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.

všechno ovlivňuje všechno . . . - všechny obrázky jsou převzaty z Pinterestu

má druhá sbírka poezie, ve které se snažím poskládat roztříštěnou zpátky dohromady . . . - všechny obrázky jsou převzaty z Pinterestu

Temnejšie básne