V den, kdy obě dívky přišly na svět, foukal venku silný vítr. „Vítr přináší změny, a zdá se, že s vámi dvěma přijdou opravdu velké změny," pronesla nad kolébkou jejich babička. V pokoji byla tma, bylo už dávno po půlnoci. Těžké tmavé mraky přikryly hvězdy i měsíc a věta, pronesená do mihotavého světla svíček, které chabě osvětlovaly místnost a na věci kolem vrhaly dlouhé stíny, zněla trochu jako věštba. Jejich babička však měla pravdu. Velké změny přišly hned druhého dne z rána. Jedna z holčiček totiž v kolébce chyběla. Dvě děti, dva světy, dvě různá časová kontinua, která spolu na první pohled nemají nic společného. Zároveň je to však k sobě nezvladatelně táhne, což může nakonec znamenat jediné. Zánik. Která vůle bude silnější? Ta, která znamená přežití nebo ta, která souvisí s hledáním pravdy a podstaty každého lidského života?

Ona se zamilovala do jeho hudby.. On se zamiloval do ní..

Potkala jsem tě v září. Zamilovala se. Ty ne.

Být tak lehká a křehká. Odprostit se, být volná a nespoutaná. Nechat se unášet oceánem a v hlubinách nalézt pochopení. Melancholický příběh s nečekaným zvratem o poutech, vnitřním boji, toleranci a touze po splynutí.

Nebasnický literární cosi, Psané v noci. S krví na rukou. Možná byla tvoje. A nebo taky ne.

Jaký je svět za oknem? A jaký je svět pozorovatele, který je sám pozorován? Tolik otázek, a žádné odpovědi..

Dala mu 1095 šancí. Jednodílový příběh. Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv nakládání s příběhem trestám. Cover byl použit jako volně stažitelný z free aplikace. © Stéf Skurková 2016

Kdysi jsi mi říkala, že každý má spřízněnou duši. Že když jedna z těch dvou duší trpí, bolí to i tu druhou. To teď asi cítíš obrovskou bolest. Pokud to ještě vůbec dokážeš. - short story

Vždycky ráda pozorovala hvězdy. A nikdo zcela nevěděl proč. - short story #2 v Povídka [13. 3. 2016]