Čo sa stane, keď jeden sobotňajší neskorý večer, napíše Linde neznámy chlapec na messenger? Odpíše mu na prvý krát alebo ho nechá trochu podusiť? Zamiluje sa planoticky do neho alebo zostane chladná, ako ku ostatným chlapcom doteraz? Stretnú sa spolu alebo jedného dňa raz a navždy na seba zabudnú? Toto všetko a ešte viac sa dozvieš v knihe. |UPOZORNENIE: V knihe sa bude vyskytovať obsah pre dospelých| ?Originál cover? ©2017 All rights reserved | @MollyFarmsteed | Romance | 18+

Když vás zahalí stín a temnota, a vy lapáte po dechu, který už stejně nenahmatáte, přijdu k vám a provedu vás světem vašim budoucím. A jinak: Čau! Jsem trošičku pofidérní 16-letá holka, která ani moc nezapadne do nynější společnosti barbín a frajýrků. Jo a mimochodem, mám nejdivnější brigádu, kterou by jakýkoliv teenager dostal. Ano, divnější než obchodník v Pokémon obchodě, což jsem dělala předtím XD. Já jsem Shinigami Tokiyský, aneb smrtka :D A všechny vraždy mi jestě víc spestřuje můj vrozený černý humor. No, zkrátka, kdyby jste někde chtěli umřít, umřete v Tokyu, protože jen zde se o vás postará super puberťačka a vaše smrt bude zábavná :D

#1. V upíři Mé jméno je Nickolas Deren. Před pár dny jsme se s rodiči přistěhovali do malého městečka do rodinného domu, kvůli problémům v minulé škole způsobené mnou. Držím si od lidí většinou odstup, ale i přes mou snahu, držet se od ní dál, mě něco nutilo připustit si ji blíže. To jsem ale ještě netušil, že se kvůli jedné dívce obrátí svět vzhůru nohama. #2. V kategorii upíři (26.12.2016) #1. V kategorii upíři ( 1.2.2017)

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.