Ahoj. Jsem Claris. Můj život se od jedné tragické chvíle změnil. Ukážu vám, proč chci začít znovu. Pokračování příběhu Music is our love 2

Nejistě jsem otevřel dveře a vstoupil do pokoje. Stála tam v celé její kráse až na ránu a monokl na obličeji. Její modré oči se na mě dívali trochu vyděšeně a nejistě. Její rty byli pevně sevřené do jedné linky a vypadala, že ani nedýchá. „Ahoj Kit" promluvil jsem po nekonečném tichu.. Nejlepší umístění: 2. v Teen fikce

Ve škole tichá, nepopulární, je hodně chytrá, ale jakmile dojde na ústní zkoušení, či hlasitou odpověď, zavrtí hlavou a domluví se s vyučujícím na zkoušení v soukromí. Co se stane, když jí její spolužák potká mimo školu? Dozví se někdy její tajemství? Nejlepší umístění - #1 Teenfikce

Abby Morgan a Josh Walker Ona a on. Ona vede dvojí život. Ve společnosti svých rodičů se musí chovat jako někdo, koho sama nepoznává. Když ale nejsou v dohledu, stane se z ní drzá, sebevědomá a hlavně obyčejná středoškolačka. Nikdo nezná její skutečný život mezi těmito dvěma světy. Nikdo kromě její nejlepší kamarádky Ann Wood. On nemá svůj život jednoduchý. Pomáhá své matce vychovávat mladšího bratra a v rodině zastává důležitou mužskou roli. Pro jeho bratra je jako otec, který před pěti lety zemřel. Ve škole ale o tom nikdo nemá tušení. Všichni ho vnímají jako pohodáře, tak trochu i sukničkáře, se kterým zažijí spoustu zábavných chvílí. Oba se navzájem nenávidí už od incidentu, který se stal v prváku. Nesnesou společnost toho druhého. Kdo by byl ale řekl, že mají něco společného? Oba jsou blázni do aut. Oba milují rychlou jízdu a závodění ve svých okruzích. Musí spolu vydržet jen jeden, poslední rok, než odmaturují a už se pravděpodobně nikdy nesetkají. Co všechno se ale za ten poslední rok může stát? Bude platit rčení, které říká, že mezi láskou a nenávistí je velmi tenká hranice? Ať přijde cokoliv, nebude to lehké. Upozornění: může obsahovat vulgarismy! #1 Teen Fikce - 20.5.2016 #2 Teen Fikce - 5.5.2016 #1 Teen Fikce - 21.9.2016 - 24.9.2016 #1 Teen Fikce - 9.10.2016

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Byla chyba se zamilovat.