((Tohle tady nechávám více méně z nostalgie, pokud jste tu nově a náhodou si ode mě chcete něco přečíst, tak ať je to cokoliv jinýho než tohle, thanks)) Nizozemí, rok 1943. Kolem zuří válka a celé rodiny odvážejí staré dodávky do míst, kde se slovo Bůh mění na abstraktní pojem v každém slova smyslu, pomalu bledne, až nakonec všechen smysl ztratí - a zůstanou jen lidé. Lidé proti lidem. Ale i někteří z nich mají své metody, předávané z generace na generaci a přísně střežené - metody, jak přežít... [Frerard]

"Čum, čum, vole...to je kunďák..." slyší za sebou, ale nemá odvahu se ohlédnout. Co když mě tady hned první večer ojedou? Ale vždyť nejsem v lochu. Jsem v léčebně. To je skoro nemocnice. "Padejte. Padejte na svý pokoje! Okamžitě!" zřejmě přímý zásah dozorce. Nepostřehnul to, protože byl zamčen v pokoji. Ve svém pokoji. S vlastními mřížemi.

Míra a Vašek Shipovací jméno: Mašek Fanfikce na gaye z naší school V příběhu se objevují vulgarismy