Víte co lidi? Asi z toho uděláme sérii :D Tady je jedna povídka, kterou jsem psala už hodně dávno a je spíše na zasmátí, což se shoduje z její krátkou délkou. Jako vždy, i teď se dostane dívka jménem Klára do světa jí už důvěrně známého, což se ale o jejím bratrovi říci nedá. Čtěte jak se Klára probojovává těžkým životem v Alagaesii. -Hemmy

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Mojí rukou projela silná bolest, jakmile jsem ukazováčkem stiskla spoušť. O to větší bolest se prohnala mým tělem, srdcem a duší, když se jeden z mých nejlepších kamarádů zapotácel a nazad padl mrtvý k zemi s kulkou v hlavě. Zradili mě. Moji nejlepší kamarádi mě zradili. Dříve byl její život plný dobrodružství, zábavy, smíchu, přátel a alkoholu. Jednoho dne se ale něco stalo, něco, co změnilo Angelu k nepoznání. Stal se z ní naprosto jiný člověk, který se uzavřel před světem a zapomněl na to, kým kdysi byl. Co přimělo Angelu změnit samu sebe, změnit způsob života, opustit ty, které milovala. Změní se něco, když ji matka pošle na tábor? Najde si přátele, objeví nový smysl života, zapomene na ten osudný den, zamiluje se a svěří někomu své tajemství z minulosti? *Probíhá korekce*