Krátký rádoby vtipný kousek o dnešních vztazích :) Snad se bude líbit :)

Vždy chtěla zažít zimy, jaké jsou na Antarktidě... A on to splnil. (V rámci možností.) ©2015 All rights reserved | @fwhknx | Short Story ✔️

Možná Sunny jednou dokázal opravdu dát Antarktidu. ©2016 All rights reserved | @fwhknx | Short Story

Sunny, která miluje zimu. Antarktida, která miluje léto. A Dylan, který to možná přežije.

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Dvě minuty. Krátké dvě minuty života. Máte dvě minuty. Jaká budou vaše poslední slova? shortstory by: ElleMcDee (20. 2. 2016) cover by: @Monii3155

Zbierka listov počas pobytu na lodi Titanic. December 2015

Pokud nefunguje "plán A", abeceda má stále ještě dvacet pět písmen... |Short Story| #3 - Short Story - 4.4.2016

Dala mu 1095 šancí. Jednodílový příběh. Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv nakládání s příběhem trestám. Cover byl použit jako volně stažitelný z free aplikace. © Stéf Skurková 2016

Jmenuje se Hannah Breaková a zná jí celé město jako největší smolařku. Čeho se dotkne, to se s největší pravděpodobností rozbije. Zlomené kosti a rozbité sklo jsou u ní téměř zvykem. Nedokáže jí nic dalšího překvapit. Teda to si myslela jen do té doby než se objevil Alex. Mladík, odhodlaný přesvědčit Hannu o jejím štěstí.