Co o vás říká váš příběh? Co o vás říká to jak si svůj příběh píšete? Co o vás říká to jak se na vás ostatní dívají? A co o vás říká to jak se Vy díváte na ně? -shortstory-

Krátké příběhy různých žánrů a témat, povídky náhlé inspirace, koncepty větších příběhů. Zkrátka směs všeho možného, co se mi honí hlavou.

Trochu jiný vánoční příběh.

Sem budu dávat básně které jsem napsal doufám že se budou líbit. Jsou to mé úplně první básně takže tam budou nějaké chyby ale i přesto doufám že si jejich čtení užijete.

Válka skončila... můžeme zapomenout? A dá se vůbec zapomenout? Protože všechno to hrozné... žije to v nás dál. A my plyneme, prožíváme svůj život, snažíme se zapomenout. Je to ale vůbec správné? Můžeme z naší mysli vymazat něco, co nás pomalu, ale jistě ničí? Přidávám sem krátkou povídku, kterou jsem psala do soutěže Památník Terezín 2020. Téma bylo "Válka skončila, můžeme zapomenout?" a mě to opravdu zaujalo. Sice toho o válce nevím mnoho, nikdy jsem to pořádně nestudovala, to ale nic nemění na tom, že mě ono téma zajímá. Tak jsem se pokusila napsat povídku, která se odehrává právě v letech po válce... povídku o tom, jak těžké je zapomenout. Sice jsem se v soutěži neumístila a je pravda, že mě to trochu mrzí, s příběhem jsem ale upřímně spokojená a doufám, že se bude líbit i vám :). Ono totiž nezáleží tak na tom, jestli vyhráváte soutěže nebo ne... důležité je, že vás psaní baví a že to nikdy nevzdáte. Tak to nevzdávejte, protože právě to z vás dělá pravé spisovatele ❤ :)

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Dvacetipětiletá Emma vychovává svou tříletou dceru Rosie bez otce. I s dítětem zvládla vystudovat vysokou školu a stát se tak dětskou lékařkou. Co když se do města jednoho dne vrátí Sebastian, Emmin bývalý spolužák? -čeká na korekci

Příběh o dívce, která se snažila změnit. -čeká na korekci

Druhý díl "úspěšného" příběhu Nečekaná láska. Navazující příběh o životě Adele a z menší části i jejího dvojčete Andrewa. Adele si může svého manžela vybrat z několika nápadníků. Může si vybrat a zároveň musí. Andrew si nevěstu moc dlouho nevybírá, protože najde svojí spřízněnou duši. Co když Adele narazí na chytrého, mladého, ale také velmi upřimného muže? Jeden je tvrdohlavější než druhý a jsou největší protivníci. Jak se jejich neustálé hádky budou líbit Kate a Thomasovi? A proč si Adele vybere z 18 mladých mužů zrovna Dylena? -čeká na korekci

!!Varuji před tím, že tohle je pouze fikce, a také můj první příběh.!! P.S.: Pro hnidopichy... Nečtěte to... Jsem Katherina a je mi 18 let můj otec je králem menšího království. Problém je ten, že díky nedávné válce nemá království dostatek peněz a tak jediná možnost, jak zachránit celé království a hlavně chudý, hladovějicí lid je to, že se provdám za někoho, kdo bude dobrý a bohatý panovník. Ale, co když ten někdo bude muž s chladným srdcem a už když jsme byli malí dělával mi naschvály a neměl mě rád? Je vůbec možné aby jsem si k sobě našli cestu?