Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Praha, 1942. Klára Erbanová je 19letá dívka, která přišla o téměř celou rodinu v říjnu jedenačtyřicátého roku, za prvního stanného práva. K německým okupantům pochopitelně cítí nenávist a je ochotná udělat cokoliv, aby přispěla k porážce nacismu. Proto ani na okamžik neváhá, když ji její dobrý známý požádá o pomoc při ukrývání dvou "nepřátel Říše". Klára plně pochopí, kdo jsou oni dva mladíci až 27. května 1942, kdy byl proveden atentát na zastupujícího říšského protektora, Reinharda Heydricha. Po atentátu se rozpoutá peklo... Zatýkání a popravy jsou na denním pořádku. Obstojí Klára v této těžké době, která dokonale prověří charakter každého občana protektorátu, nebo se i její jméno ocitne na seznamu lidí, kteří položili život za svou vlast? ZA COVER MOC DĚKUJI @MIKÝSEK :)

Lidé bušili do železných dveří, naříkali a křičeli. Po dvaceti minutách křik ustál, a přišel čas na naši práci. Trojdílovka psaná z pohledu člena osvětimského Sonderkommanda. Vše, až na podložené fakty, je smyšlené.

15 ročný Jake sa po dvoch týždňoch hospitalizácie v nemocnici vracia do školy. Dôvod kvôli ktorému v nej bol, nie je tajomstvom. Všetci vedeli že to raz príde. Lenže situácia sa skomplikovala a jeho premyslený pokus o samovraždu neprebehol podľa jeho predstáv. Vracia sa do školy v ktorej sa medzi "novými" spolužiakmi stále považuje za Nováčika a kde sa k nemu nesprávajú ako k seberovnému. Šikana je na dennom poriadku a to ho ničí. Cez to všetko nie je schopný sa nikomu zveriť. Dokáže potlačiť svoju túhu odísť z tohto sveta a nájde útechu v hudbe, ktorá ho núti stále dýchať, alebo ho jeho strach zo spolužiakov a samovražedné myšlienky natoľko ovládnu až nebude nebude cesty späť? Priznajme si to- ak sa aj váš druhý pokus o samovraždu rozpadne na milión častí, nastanú zlé časy. A psychiatria, ktorou sa mu jeho rodičia vyhrážajú, naozaj nie je miestom, kam by túžil ísť. Jake (15) Mackenzie (16) Louis (17) Michael (18) Príbeh ma pomalý priebeh, nič sa nedeje zhurta, akcia prichádza časom. Ako názov napovedá, v tomto príbehu ide hlavne o šikanu a problémy s ňou spájané, preto som zameraná hlavne na konfliktné situácie ale aj na pocity a myšlienky hlavnej postavy. Kniha sa zrodila 19.2 2014 a dopísaná bola 19.3 2015, na Wattpad sa posledný diel uverejnil 31.5 2015 Upozornenie- v príbehu sa môžu vyskytovať gramatické chyby čo sa týka množného čísla. ako napríklad "všetci boli prekvapení" môže byť je napísané s "y" UPOZORNENIE- NEKOPýROVAŤ ŽIADNU ČASŤ Z MOJEJ KNIHY BEZ MÔJHO VEDOMIA! A HLAVNE ANI ŽIADNU Z TýCHTO POSTAV!!!!!!!! ak ešte raz uvidím ako si niekto privlastňuje moje postavy ktoré vystupujú v jeho diele bez môjho vedomia bez akýchkoľvek úprav, okamžite Vás nahlásim!!!! PS: "Ospravedlnte" gramatické chyby, celá kniha je u serióznej ko

Nikdo není černobílý - každý má svůj životní příběh, ve kterém odhaluje ty nejhlubší pocity a obavy, své radosti, své trápení. Nikdo není černobílý, i když se o to třeba snaží. A právě pro rozličnost každého nemůžeme činit unáhlené názory, každý věří v to své, každý se dle toho chová. Nemůžeme soudit bez toho, aniž bychom si obuli jeho boty a snažili se pochopit, proč právě toto chování považuje za to správné. Každý je jiný a to, co se pro některého může zdát nepochopitelné, je pro druhé denním chlebem. Tak seberte svou veškerou odvahu, zhluboka se nadechněte a nazujte si boty, které stojí před vámi. Možná se tak dokážete lépe vcítit do postav, když uvidíte - aspoň na malou chvíli - svět jejich očima. DODATEK: Každá kapitola bude zasvěcena jedné postavě, která byla (avšak ne nutně) zmíněna v příbězích Za branami tábora nebo Dívka s číslem na předloktí. Pokud se bude jednat o "nezmíněné" postavy, bude snad znatelné jejich propojení s jinou postavou v ději vystupující.

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Ich swőre Dir, Adolf Hitler, Als Fűhrer und Kanzler des Deutschen Reiches Treue und Tapferkeit. Ich globe Dir und den von Dir bestimmten Vorgesetzen Gehorsam bis in den Tod, So wahr mir Gott helfe. Nikdo nevěděl, jak nám těchto pár vět změní život. Nikdo nevěděl, jak tohle vše skončí. Věděli jsme jedno. Milujeme svojí vlast a do skonání budeme bojovat za ni i za našeho Vůdce. (překlad přísahy SS) Přísahám ti, Adolfe Hitlere, jako vůdci a kancléři Německé říše věrnost a statečnost. Slibuji ti a tebou určeným představeným poslušnost až k smrti, k tomu mi dopomáhej Bůh. Cover od Hobitko

"Vrátil jsem se domů. Nikdo tomu nevěřil. Vozíček a sešroubované nohy mne sice hyzdí, ale všechny rány se zhojí a čas mi dá zapomenout. Na bolest, na tu tragickou noc, i na ni." Má první povídka Okenice se dočkala i audio verze, kterou pro vás nahrál creepypastový odborník, Youtuber StaySteak. Příjemné počtení přeji, bojte se a komentujte.

Nejsi blondýna? Vypadni. Nemáš kolem pasu méně, než kolem krku? Vypadni. Nejsi krásná? VYPADNI. Kratší hororovka o tom, jestli plast znamená krásu a naopak.

Neměl jsi otevirat dveře.