Bílá nadílka se sypala z naducaných, těžkých mraků, bez přestání. Ani na chvíli se další a další sněhové vločky nezastavily. Sněhu přibývalo, chodníky a cesty se ztrácely pod bílou přikrývkou a kovová konstrukce monumentu Paříže dostávala nový háv. Křik dětí, hrající si v Martových polích se rozléhal široko daleko, stejně jako krákorání vran. Smích rodičů, kárající svoje ratolesti... Zastavil se a s nejistotou v tmavých očích se rozhlédl kolem sebe...