Vesmír je velký, a není jen jeden. Jmenuju se Viktor Černý, jsem mág, a chci vám říct trochu o světě, který svým způsobem sousedí s tím vaším. Moje Praha je skoro stejná, jako vaše. Evropa se jmenuje Evropa, máme stejný počet světadílů, i planet ve Sluneční soustavě. A máme magii. Učíme se, že magie je neutrální, ale lidé nejsou. Umíme věci, které nenadaní neumí, můžeme žít dlouho, pokud chceme. Cenou za moc, o kterou jsme se nikoho neprosili, je kus naší lidskosti. Proto se nás společnost štítí, i když předstírá opak. Proto nám svázala ruce zákony a zavázala oči konvencemi. Žijeme na ostří nože vynucené rovnováhy, a bylo jen otázkou času, než se ji někdo pokusí zničit. Jen jsem se bláhově domníval, že potenciální rozvrat společnosti nespadne na hrb průměrnému pražskému mágovi, a jeho víc jak čtyři století starému kamarádovi s výhodami. Co můžu říct? Je mi jenom šestatřicet, mám ještě nárok být naivní.

Co se stane, když devatenáctiletému Louimu, který se stále nemůže smířit se smrtí své matky, vtrhne do života tátova nová přítelkyně, nová nevlastní sestra a nový nevlastní zatraceně sexy bratr? ALL RIGHTS RESERVED ©

Isak a Even dva gayové kteří chodí spolu do školy.Že by to byla láska na první pohled?Tak čti :) . Příběh je vymyšlený! Ale Isaka a Evena můžete znát z příběhu Skam :)

„Ty se nejdeš schovat?" zeptal jsem se ho zvědavě, protože se opravdu nezdálo, že by měl v plánu dostat se z dosahu těch kapek. Hlavu vrátil do normální polohy a celým svým promočeným tělem se otočil na mě se zářivým úsměvem, zatímco si z očí znovu sejmul vodu, aby se na mě podíval. Když tak udělal, jeho tmavé oči byly plné štěstí a nadšení. Nerozuměl jsem mu. „Proč bych se měl před tím schovávat?" opáčil mi otázkou. „No, já nevím, mohl bys třeba onemocnět," odpověděl jsem starostlivě, nad čímž se jen zasmál a znovu roztáhl své paže. Chytal do dlaní každou jednu kapku, která se vpila do jeho kůže. Několik lidí proběhlo rychle kolem jeho domu, on si jich však nevšímal. „Déšť je něco, co už od mala miluju. Je to novej příval energie, kterej je potřeba uvítat s otevřenou náručí a ne se mu stranit. Je to něco, co nedodává sílu jen přírodě, ale i nám, lidem. Já jsem déšť a déšť je já." *** Příběh Michaela Daltona, šestnáctiletého chlapce, jenž už delší dobu skrývá tajemství. Tajemství, jež mezi něj a jeho nejlepšího přítele postavilo bariéru, která se zdá být nezničitelná. Ovšem, ona se tak opravdu jen zdá a Michael sám brzy zjistí, že nic není nemožné, pokud má člověk lidi, o které se může opřít...

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."