Stydia_Bellarke
Nikdy jsem doopravdy nepochopila, co je na mně jiného, proč si v tomhle světě připadám jako vzduch, proč mě ostatní nemůžou vidět takovou, jaká jsem, nebo možná spíš vůbec.
A i když nad tím přemýšlím čím dál častěji, každý den, každou hodinu, snažím se tak usilovně a bezúspěšně přijít na to, co je se mnou špatně, stejně vždycky skončím zpátky zabalená v dekách a hoře měkkých polštářů, sedící ve svém okenním „ čtenářském koutku", s rukama plnýma knížky a hrnku horké kávy. Takže tohle jsem já.
Ať se snažím sebevíc něco změnit nebo aspoň přijít na to, co, kolem mě se nemění nic. Zůstávám stát. Jako bych byla příliš pomalá na to, abych mohla s ostatními držet krok.