Každý den mého života je peklo! Naše město napadají krvelačné zrůdy.Jedné však budu stát v tváří v tvář.

Co může být horší než to, že vás nechce vlastní matka? Aki trpěl 16 let doma v Japonsku, ale po příchodu nového "otce" už ho doma nikdo nechtěl. Styděli se za něj. Nadávali mu. Trápili ho. Našli mu adoptivní rodinu. Ale... kde? Akiho čeká nový život, rodina, škola a... především jiná země. Jakou má však šanci na přijetí?

Attack on Titan ff ----------- Všichni lidi ze Survey Corps hrají flašku.

Láska, bohužel nešťastná...

Tento příběh vychází z události, která se mi opravdu stala, ale nemusíte věřit všemu

*Deprese je pro mě už jako domov, když jsem štastná, jsem jen na návštěvě. Tak se cítím....vítej v mém světě*

Co dělají rozbití lidé? Skládají rozbité básničky. Stavějí rozbitá slova do rozbitých vět, tvoří svůj vlastní, rozbitý svět.

Tento příběh, je druhý díl k příběhu Chosen tudíž obsahuje spoilery. Proto doporučuji si nejdříve přečíst první díl. Mysleli jste si, že srdceryvným rozloučením Matta s Jess to skončilo? Tak to si myslíte špatně. Naše hlavní hrdinka se opět ocitá v tom stejném lese, kde se odehrávala předchozí hra. Opět skončila na místě, které jí není povědomé, i když měla pocit, že většinu z tohoto vězení již zná. Tentokrát ji však doprovází tajemný Michael, který ji zcela evidentně zná, přestože ona si ho pamatuje pouze ze svých nožních mur. Akce poslání Jess domů selhala. Nyní se stává právoplatnou hráčkou. Pokud si však myslíte, že toto je ta nejhorší zpráva, tak to zcela evidentně nemáte nejmenší tušení, co nás ještě čeká. Pletete se víc, než by vás i ve vašich nejšílenějších snech mohlo napadnout. Hra číslo dvě právě začíná. Cover od úžasné @GabrielaBartoov ♥ Děkujuu ♥ #8 v Fantasy ❤❤ děkuju hrozně moc!❤ (6.3 2017) #7 v Fantay (12.3 2017) jste nejlepší!❤

,,Seberte sílu! Odvahu! Vše co máte musíte dát do ochrany země!!! No tak! Bojovat až do konce!!! Za Ërenestte!!!!", řval nabuzeně plukovník, jezdil na černém hřebci podél asi stometrové řady vojáků, která ovšem pokračovala i dál dozadu. Celkově tu mohlo být dva tisíce vojáků. Tři nejvyšší seděli na koních a řvali svoje povzbuzovací kecy na již dost vyklepanou armádu. Ze západu se nad nás hnaly temné mraky bouře. Jak příhodné, že? Já stál vedle Doriana na úplném konci řady. Oba ve stejné zbroji jako zbytek armády. Stáli jsme rozprostřeni na obrovském poli za hradem. Na horizontu se začaly objevovat nejdříve špičky kopí, poté hlavy a nakonec celé řady vojáků. Bylo jich moc. Hrozně, kurva sakra hodně. Určitě více než nás. Všichni v matně černé zbroji, v čele jeli tři ohromní černí koně a na nich velitelé celého masakru. Kralevic uprostřed, Donovan po jeho pravé ruce a Alicie levé. Koně měli na sobě taktéž zbroj. Neviděl jsem dobře, ale skoro by se zdálo, že na čele měli asi půlmetrové kovové rohy. Jen jsem spolkl bolestivý sten a poznámku na můj zadek, a raději si zastrčil rudý pramen vlasů za ucho. ,,Bude to dobrý, uvidíš...", zašeptal Dorian a nepatrně se mi otřel brkem o kotník. Přesně tohle jsem potřeboval... Nějaké milé gesto, něco, co mi dodá odvahu. ,,No, nevím...", vydechl jsem a snažil se nevnímat hlasy všude okolo a potlačit vedlejší účinky morfia. Mimoto se mi také vrátil můj sen z lodě. Jestli je to pravda... Udělalo se mi mdlo. 12/11/16- #14 ve fantasy Moje prvotina, mějte prosím smilování.