Po smrti mé mamky už uběhlo několik let ale k mým patnáctým narozeninam jsem měla dostat dárek který mi nechala. Jen kdyby byl obyčejný dárek a ne kouzelný medailonek. Nejenom, že po prvním nasazení, vidím moji mámu ve snech, ale ještě k tomu se mi plní sny o cestování do anime a vlastně o teleportaci kamkoliv a kdykoliv. Bohužel velká síla, velká zodpovědnost, která přitahuje i zlé elementy. Jenže to jsem dlouhou dobu nevěděla. !UPOZORNĚNÍ! Knížka obsahuje spoilery (pokud se tomu tak dá říkat) Takže pokud jste nějaké z těch anime co tu budou neviděli tak je při nejhorším můžete přeskočit. První Anime:Snk Druhé Anime:Kuroshitsuji (+ ova) 25.11. #10. V kategorii Dobrodružné 27.11. #9. V kategorii Dobrodružné

[PROBÍHÁ KOREKCE] Kniha se přepisuje. Budou přidané postavy a upravená CELÁ dějová linie! Nemusíte hlásit neustálé chyby, příběh bude nahrazen novým! Jediné, co je kdy dělilo, byla vzdálenost od stolu ke stolu necelých padesát metrů a z poloviny vypité karamelové frapuccino. Byl jako zavřená kniha, ovšem... ta jeho v ruce byla jako obvykle otevřená a holce, která seděla vždy naproti, nevěnoval nikdy ani jeden pohled. Dokonalý cover od autorky: @feel46 1K reads - 20.10.2016❤ 10K reads - 25.1.2017❤ 50K reads - 28.2.2017❤ 100K reads - 5.4.2017❤ 500K reads - 27.10.2017❤ 30.7.2016 - 3.6.2017

Vítr se pomalu zvedá a pohlcuje mé okolí. Pestrobarevné listy padající ze stromů se vznášejí do oblak a odlétávají druhým směrem, než kterému čelím. Hluboce se nadechnu a šíp přiložím k lůžku tětivy. Ucítím lehké pálení mého mateřského znaménka ve tvaru šípu, který se nachází na hřbetu mé pravé ruky. Při nádechu cítím strach, vůni dřeva a nebezpečí. Už se ke mně blíží. Kolem sebe vidím všelijakou zvěř. Jeleny, vlky, ptáky, zajíce a dokonce i mou lišku Savanu. Naše pohledy se Savanou se střetnou a její smaragdově zelené oči se dívají do těch mých. Cítím její sílu a ona tu mou. Naše společná minulost nás spojuje. Minulost plná dobrodružství, zábavy, ale i minulost plná úmrtí a špatných chvil. Les se pomalu ztrácí v temnotě a mlha z dálky se přibližuje a přibližuje. To znamená, že už nemám tolik času a utíkat nemá cenu. Posadím se na zem a luk s posledním šípem odkládám na zem vedle sebe. Nadechnu se a cítím temnotu, nebezpečí a smrt. Savana se vydává mým směrem a sedá si vedle mě. Kouknu se do jejích nádherných očích a nemusela ani nic říct na to, abych jí rozuměl. Jednou spolu, navždy spolu. Ať se stane, co se stát má. My se nikdy neopustíme a raději zemřeme společně, než aby jeden z nás měl riskovat život toho druhého. Posledním pohledem projedu zvěř, která se kolem mě nachází a poděkuji jim za ochotu obětování svého života, aby se na vždy lesy zbavili temnoty. Mlha už se nachází přímo před námi a zastavila se. Z mlhy vylézá ona. Temnota sama o sobě. Ta osoba, proti které bojuje můj klan už po staletí. Ďáblova žena jménem Ethera.

Hope - fenečka údajného belgického ovčáka, jenž dostane od svých pánů toto jméno, nezažije život domácího mazlíčka, jak ji bylo o něm předpovídáno. Stane se nakonec součástí ulic s krutými, klimatickými podmínkami a taktéž jídlo, teplo a bezpečí je prioritní heslo pro přežití, který se ona musí naučit. Jenomže přijdou horší časy. Začne to být čím dál horší. Rozrůstá se jedna z městských smeček, agresivní a nenáviděná. Psi si zabírají místa ve městě a nevnímají rozbouření od lídí, kteří jsou každým, dalším dnem více ohroženi. A tak přijdou následky. • • • 9.9. #1 v kategorii DOBRODRUŽNÉ [UPOZORNĚNÍ: 100% se v příběhu najdou gramatické chyby, které trhají oči z důlků. Zatím není příběh nijak opraven] Cover vytvořen - PicsArt - Canva - Obrázky stažené a upravené z internetu

Traduje se legenda, jež praví, že jednou za dvě stě let se všechny hvězdy ukryjí do Nebeského chrámu, kde čekají, až mezi lidmi povstane Osvícený, který je přivede nazpět. Přivést hvězdy zpátky je nezbytný a neuvěřitelně náročný úkol. Jenže tyto tečky v dáli ještě mnohokrát větší, než si vůbec dokážeme představit, jsou zdrojem radosti, veselí a lásky. Jakmile jednou zmizí, zbude po nich jen smutek, bolest a žal. Dnes jsou tohle všechno jen staré báchorky, na něž většina lidí zapomněla a přestala věřit. Na hvězdy či emoce jako veselí a radost, jejichž význam zůstal pro lidstvo skrytý. Jediný, kdo nezapomněl, je škodolibá vesnická dívka Aileen a její kocour...

Vedeme dvojí životy. Ve dne lidé v noci vlci. Jako lidé žijeme normální životy. Jako vlci se staráme o svoje smečky. Ale všem smečkám vládne jeden vlk. A k mé smůle jsem já jeho syn. Jsme bílí vlci. Čistokrevní, Bílí. Kdysi jsme vedli válku s černými, protože si nás, Bílé chtěli zotročit. Můj dědeček válku vyhrál a vyhnal Černé pryč. Od té doby je naše velkoměsto rozděleno na dvě části. My nesmíme na jejich stranu a oni nesmí na tu naši. Tresty za porušení jsou velmi kruté. Bohužel jsem nerozvážný a jednou jsem nechtěně došel až na druhou stranu... A někoho potkal.

Budu sem přidávat texty hudby a karaoke videa

Sedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové době se povídka umístila na tak úžasném místě? Děkuju vám. Vážně!)

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

14 dívek 5 možností Jen jedna vítězka