Nervózně jsem koukala na hlouček maturantů a snažila jsem se najít jeho. Když jsem ho konečně našla měl na sobě jeho klasické černé skinny a košili, kterou neměl pomalu ani zapnutou. Musím přiznat, že byl opravdu krásný. Proč musí mít tak zkaženou duši, jako můj bývalý přítel?

Kniha je teď k mání v knižní podobě! Pro více informací ohledně toho kde ji sehnat, se podívejte na poslední příspěvek! ~~~~ Chelsea Maloren se stěhuje za svou vzdálenou tetou do slunného Los Angeles, po té co jí zemře i poslední blízká osoba. Není tím nadšená, ale přijímá nový život, v jiném městě a nové škole. Všechno se zdá normální, do té doby než ve starém domě, kde teď musí žít, potká ducha. Odmítá věřit na nadpřirozené věci, ale vše se vyvíjí jiným směrem. A vše rozhodně není takové, jak se na první pohled zdá. Chelsea bude muset překonat mnohé překážky, vypořádat se s magií ovládající jak ji tak i jeho. A zjistí, že zamilovat se několik set let starého a okouzlujícího ducha není vůbec těžké. #1 in Fantasy (highest rank) *** Tento pribeh je kompletni, ale pokracuje v 2. Dile! Mr. Right na Vas ceka v mem profilu:) Love ya

To co nas nie zabije, to nas wzmocni... Wojna się skończyła. Voldemort nie żyje. Śmierciożercy już względnie nie szkodliwi. Czy teraz dobro ma szanse się odrodzić? Jesień. Czarodzieje wracają do magicznie odbudowanej szkoły. Nowy dyrektor, paru nowych nauczycieli, próba poskładania na nowo rozburzonego zamku z klocków... Harry, Hermiona, Ron i ich przyjaciele są gotowi na nowy rok nauki. Chcą zostawić to co złe za nimi. Hermiona ma zostać prefektem naczelnym, ale nie spodziewa się kto będzie jej towarzyszył. Draco stara się być pozornie miłym. Wie, że od tego zależy pobyt całego domu Slytherinu w Hogwarcie. Do czego doprowadzi jego "przyjazność"? Kiedy nienawiść przeradza się w miłość, gdy wrogowie zaczynają być naszymi przyjaciółmi, a rozsądek i serce walczą o wygraną, tworzy się ta historia. Historia, o tym, że niemożliwe staje się możliwym... Zapraszam do czytania mojego Dramione :* okładka by ihoransome Pola272

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

"Síla bojovat, kterou mi dal, nestačila. Už předem bylo rozhodnuto. A já vítězem nebyla."