,,Mám na rukou krev mnoha..." neochotně jsem odvrátila zrak do vln. Věděla vše. Byla jsem jiná, než průzračná voda přede mnou. Cítila jsem stud za svá tajemství? Pokračovala jsem. ,,Jsi má. Však budeš-li chtít odejít, nemohu tě držet..." Ona pootevřela ústa, ale mlčela. ,,Vše je tak jiné s tebou, tak moc jiné... tolik krásné." Při mé řeči jsem mírně zakroutila hlavou, nečekaje na její odpověď. ,,Nebudeš se probouzet každým ránem v mé náruči. Nebudeš v ní každým večerem usínat. Jsem jiná, Brienne. Někdy mne odvane vítr a někdy mne spálí oheň..." Ona ústa stále pootevřená, zvedla se z kamene a opatrně přede mnou poklekla. Vzala mé tvrdé dlaně tím nejjemnějším dotekem a naše oči se spojily v upřímné hřmění bouře. Promluvila. ,,Toužím s tebou vát větrem a toužím být s tebou spálena." -------------------------------------------------------- Příběh Vody a Země. Dvou neobyčejných žen, jež najdou lásku smrti na krok blízko... -------------------------------------------------------- - Existuje něco, co na sebe nenavazuje? - - Že jsme tu navždy? To se uvidí. Už možná ano... -

Někdy to v životě může být ještě složitější než složité :-)