U nás v lese žil vlk, kvůli kterému se lidé báli chodit do lesa. Přítomnost toho predátora, který při dlouhých nocích táhle vyl na měsíc, je nutila pociťovat strach a respekt. Nikomu už nezáleželo na tom, že byl starý a nemocný - nemohl nám ublížit. Viděli pouze to nebezpečné zvíře, jehož zlaté oči na nás hleděly z lesa. Stejné je to s lidmi. Nevíme, jací jsou, dokud je nepoznáme. A neexistuje lepší způsob, jak je poznat, než skrze otázky.

Všichni známe dívčí romány, kde se nový, krásný kluk zamiluje do tiché, neoblíbené dívky a ta se najednou stane oblíbenou. A Anička je zná ještě líp než ostatní. Právě přečetla tři sta šedesátý pátý dívčí román a má jasno. Když se to stalo v tolika knížkách, tak to přece musí být pravda. Stačí tedy zmínka o novém spolužákovi a rázem je ve svém živlu. Do rukou vezme své milované knihy a láska se může bát. K tomu všemu musí trpět bratra, neschopného fotbalistu, otce, který nesnáší konflikty a svoji milovanou maminku, jež je její nejlepší kamarádka. .......... Za nádherný cover vděčím @TnaKenov.

Příběh je prvním dílem série Stíny věčnosti. New York je magické místo, kde se soustřeďuje nespočet lidských osudů. Ty ale všechny končí stejně. Končí u Iris. Ženy, která je běžné přehlížena, ale jednou přijde čas, kdy si jí všimne každý. Iris je ve skutečnosti ztělesněním Smrti. Pomáhá každé duši na sklonku života najít ten správný směr. Carter Braxton, obyčejný smrtelník, každý den shlíží na město ze závratné výšky. On žije, kdežto ona stále putuje na místa, kde je potřeba. Jak může dopadnout střet dvou bytostí, které od sebe dělí taková propast? Může se i Smrt přes svůj úděl zamilovat nebo je jí dáno putovat dál sama? Dojdou oba štěstí nebo platí staré známé: dokud nás smrt nerozdělí? O sérii: Stíny věčnosti, volně navazující série příběhů, pojednává o ztělesnění vyšších entit, které společně utvářejí lidské bytí ve světě. Jejich věčné poslání tvoří neměnný řád společný všem lidským bytostem. Ač jsou vzhledově i povahově stejní, jako lidé, jejich věčný úděl z nich dělá pouhé stíny obyčejných smrtelníků. Přesto však již po staletí kráčí po našem boku a provází nás na naší cestě. _________________________________________________________________________________ Za naprosto nádherný cover, který mě doslova uhranul, děkuji talentované Monii3155, jejíž práce mi vždycky vezme dech.

Vždy jsem si myslela, že bez něj přežiji. Jakmile jsem ho ale nemohla cítit na své bledé pokožce, uvnitř jsem skomírala, umírala. Nedokázala jsem se bez něj nadechnout, měsíční paprsky mi byly útěchou jen částečnou. Potřebovala jsem Slunce.

Tiše seděl na pláži a sledoval, jak se v dáli bije voda o skaliny. Přemýšlel a vzpomínal, co se zvrtlo. Pomalu si uvědomoval, že už nic nebude jako dříve. Tichý hlas co ukrýval v sobě, mu říkal, někdy až křičel jeho provinění...

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

"Zdá se mi to, nebo pivoňky ve tvých vlasech kvetou modře?" Kdekoho by tato věta zmátla, pomalu a nemilosrdně by ho mučila, až by ho nakonec dohnala k šílenství. Jenže v našem světě, kde bonbóny byly hořké a láska chutnala po šťovíku, byly metafory tím jediným, co nás drželo při životě.

Co kdybych vám řekla, že fantasie je vaším největším nepřítelem? Že vaše sny a hlavně přání vás mohou zabít? Země už není, co bývala. Teď je to pustý, zničený a nebezpečný svět. Proč? Protože všechno, co si přejete, se může stát skutečností. Že to musí být skvělé? Omyl. Je to to nejhorší, co nás mohlo potkat. Lidská fantazie nemá meze. A to je ten největší problém. Jsem Arryn Wishans a jsem Jediná bez přání. #1 v kategorii apokalypsa #1 v kategorii přání #2 v kategorii Sci-fi #2 v kategorii skupina #2 v kategorii mysl #3 v kategorii překvapení #4 v kategorii fantazie Strašně moc Vám za taková umístění děkuji! Jsem moc ráda, že moje povídky čtete a líbí se Vám. ❤️

Jsme krásní, chytří, silní a šokující. Bezohlední, arogantní a zlí. Smutní, nemilovaní a ztracení. Jsme všechno, co milujeme, a všechno, co nenávidíme. Jsme generací trosek a lidí. Generací, které patří svět.