[C O M P L E T E D] Amara is drawn to him in a way she never thought was possible; intrigued by every secret, and falling deeper with every lie. The butterfly effect; The theory that every decision you make impacts your life, and the way it unravels. One decision, one person, and one simple encounter that would both change her life forever, and turn her whole world upside down. Two polar opposites - like fire and ice. A bright fire burning inside of her, and a captivating wall of ice built around him. Complicated, insufferable & all consuming. He is her most beautiful mistake, Her greatest weakness, Her downfall. "He finally glances down, his eyes glowing from the setting sun. In his eyes was a sunset of its own, the browns and golds merging together in a captivating whirlpool. His eyes hold the weight of all his fears, raw for me to see. He always describes my eyes as the ocean, and I can't help but worry that his carry too much fear and sorrow for even the ocean to sweep away." "𝐇𝐞 𝐢𝐬 𝐚 𝐫𝐨𝐬𝐞 𝐰𝐢𝐭𝐡 𝐭𝐡𝐞 𝐦𝐨𝐬𝐭 𝐩𝐨𝐰𝐞𝐫𝐟𝐮𝐥 𝐫𝐨𝐨𝐭𝐬, 𝐥𝐞𝐚𝐝𝐢𝐧𝐠 𝐝𝐢𝐫𝐞𝐜𝐭𝐥𝐲 𝐭𝐨 𝐦𝐲 𝐡𝐞𝐚𝐫𝐭 𝐚𝐧𝐝 𝐬𝐨𝐮𝐥. 𝐁𝐨𝐮𝐧𝐝𝐢𝐧𝐠 𝐡𝐢𝐦𝐬𝐞𝐥𝐟 𝐭𝐨 𝐦𝐞 𝐞𝐭𝐞𝐫𝐧𝐚𝐥𝐥𝐲 - 𝐝𝐞𝐬𝐩𝐢𝐭𝐞 𝐡𝐢𝐬 𝐭𝐡𝐨𝐫𝐧𝐬." [#1 in Downfall.]

Víš, že to slova nezpraví, že nic nebude v pořádku, že nic nezmůžeš. Sebevražda? To má být nutné řešení? Provaz, jed, žiletka, skok, ...poslední výběr. Dopis na rozloučenou a... spi. Prostě spi. Voláš mě?

Už jsi tomu nevěřil? To já taky ne.

Věděli jste, že na wattpadu lze napsat jen 200 částí? #2 v náhodě :) top "Psycho" citáty 2

"Láska je blbost, ne vlastně je to neexistující blbost" "To co říkáš je blbost, láska je na každým kroku" "A já ti to dokážu"

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.