O velkém zlém vlkovi, o hlubokých temných lesích, o svobodě a otroctví, o tom, co by nikdy nikdo neměl obětovat, ale denně někdo obětuje. --- Kde se vzaly, tu se vzaly, oči ze tmy zažhnou krátce, velké tělo stíny halí, jest to on? Ten lesů vládce? --- Jedná se o poému (tj. básnickou povídku, takže číst postupně, nepřeskakovat). Trochu jiný příběh o Červené karkulce, který sahá daleko za "až na věky". Obsahuje násilí a sex (ve druhé části v dosti vulgární podobě). Celkem 6 "kapitol": Divoženka Panna Dítě Píseň Černé vlčice Vlk Stařena

Victuuri fanfikce K Yuurimu, ač to nechtěl, přimkla po jeho Krátkém programu přezdívka Eros ledové arény. Viktorovi se to z počátku nelíbilo, ale po té, co se v sociálních sítích začaly šířit jejich společné fotky, získává přezdívku i on - Apollo. Ovšem Yuuriho nezajímají přezdívky. Zajímá ho, proč je to pro jeho budoucího manžela najednou tak důležité, aby se všude objevovalo #Eros&Apollo.

Už je to rok od války mezi draky a rebely. Království nyní vládnou bok po boku lidé i draci. Ale ještě není vše u konce. Na jihu, v dalekých a nebezpečných pouštích se skrývá zlo, které se začne pomalu šířit spolu s blížící se hrozbou z nebes... Pokračování knihy Neytirix~

Bradley Simpson měl vždy vše, na co ukázal. Jednoho dne ovšem přišel o všechno - dokonce i o svůj hlas. Ztratil touhu získat jej zpět, žil dál ve svém osamělém světě a přemýšlel, co se sebou. Netušil však, že přijde někdo, kdo ho bude motivovat. Díky komu bude chtít říct nahlas "Miluji tě". Příběh vyprávěný ze dvou pohledů. -------------------------------- Napadlo mě, že to bude ten tichý typ, ale jakmile obrátil stránku svého skicáře a napsal na čistý list své jméno, nakrčil jsem obočí. Bradley. „Nemusíš se bát se mnou mluvit, já ti nic neudělám. Ve skutečnosti jsem docela mírumilovný," nervózně jsem se uchechtl. On znovu začal psát, a poté se na mě podíval. Jsem němý, objevilo se na papíře hned pod jménem. Chápavě jsem přikývl, přestože jsem tomu příliš nerozuměl. -------------------------------- Okay, moje první fanfikce na tento pár & moje první fanfikce na živé lidi. Doufám, že příliš nezklamu. A pro ty, kteří jsou zklamaní, protože je kapela The Vamps nezajímá/nemají ji rádi/neznají ji - nebojte se přečíst si to. Jen jsem použila postavy z té kapely a pokusila se zachovat jejich charakter, ale příběh je úplně jiný než realita. Takže až to budete číst, prostě si myslete, že je to normální "origoš" povídka. Víc k tomu nemám^^ #2 in The Vamps 23.9.2018

Náš svět... Už od samého počátku je rozdělený na dvě poloviny. V tomto světě jsou dvě rasy démonů. Démoni dobra a zla. Ti dobří pomáhají lidem, a zlí je zabíjejí, avšak navzájem si ublížit nedokáží, až na pár výjimek, prokletých zbraní. A proto jsem se zrodil já... Já jediný mám schopnost zabíjet démony i lidi bez těchto zbraní. Ostatní ovládají mysl člověka, aby mu pomohli najít cestu, nebo ho shodit. Ve čtrnácti mne zavřeli do žaláře. Byl jsem moc silný na oba dva světy a mezi démony nastala panika, když zjistili, že někdo takový existuje. Pak jsem ale přišel na to, že jsem jediný démon, který pomocí lidské dívky, která mi vběhla do cesty, dokáže spasit náš svět od blížící se zkázy. Povede se to? Nebo náš svět rozplyne v prach?

Příběh dvou dívek, z nichž jedna bezmezně miluje druhou a vidí v ní anděla, ale její city nemohou být nikdy opětovány, je poctou Múze a Démonovi. Co se stane, když něco temného zadusí lásku a otevře dveře chtíči? Moje největší básnické dílo. Nevhodné pod 18 let (vztahuje se konkrétně na VII. a VIII. část, z nichž jedna je erotická až pornografická a druhá tragická). Lesbická tématika. Koho to pobuřuje, ten ať to nečte. Pozor! Je to poéma! To znamená, že je to jeden ucelený příběh a ne sbírka různých básní, takže by se mělo číst postupně. Velkou inspirací mi byl Lermontovův "Démon" a velkou anti-inspirací Máchův "Máj" (mám ho ráda básnicky, ale ne tématicky). Vznik 2010 - 2011.

Znáte to, jdete do klubu, opijete se a pak mluvíte úplně o všem. A to se taky v této knize stalo. Né totiž každý den uslyšíte autora muzikálů Lina-Manuela Mirandu s hercem Jonathanem Groffem vyprávět o vztahu Alexandera Hamiltona a krále George III. ...

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Claudette je dcera šlechtice, muže který se z mladické nerozvážnosti dostal do konfliktu se sousední mocností a situace se zdála tak bezvýchodná, že požádal o pomoc Rothbarda, čaroděje ze severu. Ten mu pomůže, ale pouze pod podmínkou, že si bude moct vzít jednu z jeho dcer. Uběhla spousta let a na slib se skoro zapomnělo. Když si však Rothbard přijde pro Claudettinu mladší sestru, dívka se vzepře a aby ji zachránila, sama s černokněžníkem odejde. A tak se Claudette dostává do světa, který nechápe, s mužem, jehož srdce je vystavené pod skleněným poklopem v jeho pracovně. Palác pod vodou a kletba, která jí nedovoluje opustit budovu bez toho, aniž by se proměnila v labuť. Existuje vůbec možnost úniku?

Byl jsi můj nejlepší přítel. Na svatbě jsi mi šel za svědka. Svěřoval jsem se ti se vším. Moje manželka tě měla ráda. Zamilovala se do tebe. Opustila mě a šla za tebou. Tys ji přijmul s otevřenou náručí. Začal jsem tě nenávidět. Dal jsi přednost jí před námi. Před naším přátelstvím. Zradils mě. Denně na to myslím. Teď líbá tebe. Teď spí s tebou. Teď miluje tebe. A ty ji taky. A to bolí, Benjamine. Bolí, že miluješ ji. Bolí, žes dal přednost jí. A proto tě nenávidím. Nenávidím tě, protože tě miluju. A to není správné, Benjamine. Není správné to, co jsi mi udělal.