,,Jsem jako muzeum umění, nikdo nechce mít sex s muzeem umění." ,,A nad tímhle jsi přemýšlel celý týden? Skvělé, Augustýne." --- //13. 2. 2o16- ?//

Byl jsem tvým ochráncem. Ochráncem, o jehož existenci jsi neměla tušení... SHORT STORY © 2016

V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

Sandera má slabost pro Lukase Millera. Je to frajer ze stejného ročníku. Holky mění jako ponožky. A potom je tu ještě jeden hoch.. Daniel, který je kamarád Sandery. Jak tohle dopadne? A co se stane když se do příběhu připletou další kluci a totálně zamíchají kartami? 31.12.2015- 10# in Teen fikce 17.4.2016-5# in Teen fikce

Znal jsi mé jméno, s tím jsem mohla klidně i umřít. Ale mi to nestačilo, chtěla jsem víc. A někdy chtít víc znamená mít míň. Nesnáším přísloví 'jen věř a všechno dokážeš.' Lásce neporučím ani kdybych věřila z celého mého srdce. Ikdyž jsem stejně nevěřila. #14 v Povídce 13.5.17 a den, kdy jsem zjistila, jak to můžu zjistit. Wohoo !

17.7.2017-1#Teen fikce Jeho vůně byla cítit na metry. Každou chvíli měl ruce samé modřiny, odřené a krvavé klouby. Obličej mnohdy samou modřinu. Na pohled byl chladný a bezcitný. Choval se povrchně. Každý se mu raději stranil...Skoro nikdo ho neznal a nevěděl, jaký je uvnitř... Chci upozornit, že v tomto příběhu se bude vyskytovat: Sexuální narážky Sexuální scény Náznaky anorexie Agresivita Sebepoškozování Vulgární slova

[Book 2] ,,Odcházíš?" Zeptal se a zaťal pěsti, v očích mu šlehaly blesky zlosti a každou chvíli čekal než udeří. ,,Ano." Špitla Emma s taškou v ruce. Nemohla dál snášet tohle chování, nebylo to ohleduplné. Uhla pohledem a skousla si ret. V očích ji štípaly slzy. ,,To ani ve snu." Pronesl a napřáhl ruku...

Léčila své zlomené srdce a to tak, že si každý den dávala přaní, které chtěla, aby se splnily.

Každý den jsem tě potkával na chodbě. Každý den jsem obdivoval tvé velké modré oči s dlouhými řasy. Každý den jsem ti psal dopisy. Nikdy jsem neměl odvahu, ti je poslat. Nevěděl jsem, že máš problémy. Je mi to celé líto ...

Myslel jsem na tebe v noci, když jsem tupě pozoroval měsíc. Myslel jsem na tebe přes den, kdy nás osvětlovalo slunce. Myslel jsem na tebe od té doby, co jsem uviděl tvé vlasy.